Biblická povodeň – pravěká katastrofa, na kterou lidstvo nezapomnělo

3
1250

Slavná biblická potopa má svůj předobraz v neméně slavném Eposu o Gilgamešovi starých Sumerů. A obě pak čerpaly ze zkušeností, které měl pravěk se skutečnou „megapovodní“. Dlouho se hovořilo poněkud o jakési přírodní katastrofě, která se udála před mnoha tisíci lety na Blízkém východě a rozvodněnými řekami měly být Eufrat a Tigris. Ale moderní věda je přesvědčena, že zmiňované vodní toky v tom jsou tentokrát nevinně.

V roce 1993 se americkým mořským geologům Billu Ryanovi a Waltu Pitmanovi podařilo připojit se k ruské expedici, která mapovala důsledky výbuchu v jaderné elektrárně Černobyl na pobřeží Černého moře. A tam objevili stopy mohutné potopy, která postihla velkou část černomořského pobřeží před přibližně 7000 lety (podle některých dalších teorií možná dokonce ještě o několik tisícovek let dříve).

Útok běsnících vod

Byla důsledkem poslední doby ledové, kdy hladina moří poklesla až o 120 metrů. Když pak ledovce začaly roztávat, utvořilo se někdy před 12 500 lety v místech dnešního Černého moře sladkovodní jezero. Antičtí Řekové mu o mnoho tisíciletí později začali říkat Euxinské (v překladu tedy ono černé). Ale voda tála dál a mořská hladina opět začala stoupat. Tak se stalo, že stouplo i Středozemní moře a to „narazilo“ do oblasti nynějšího Bosporského průlivu. Ten tehdy byl suchou zemí utvořenou říčními naplaveninami.

Když pak ledovce začaly roztávat, utvořilo se někdy před 12 500 lety v místech dnešního Černého moře sladkovodní jezero.

Když se překážka prolomila, začala se slaná voda z jihu mocným proudem a s hrozivým duněním valit do sladkovodní nádrže, ležící o 70 metrů níže. Miliony krychlových metrů rozpěněné vody protékaly zpočátku úzkým žlabem. Burácející proud – podle odhadů se hnal rychlostí 60 kilometrů za hodinu a měl velikost 200 Niagarských vodopádů – vytrhával stále více kamenů i půdy z okrajů a žlab se rozšiřoval. Z trhliny vznikla rozsedlina a z ní pak průliv. Nejspíš celé roky burácela slaná voda úžinou do jezera, které se ustavičně plnilo a už brzy vystoupilo ze svých břehů. Masy vody, proudící ze Středozemního moře, dopadaly na hladinu tehdy Černého „jezera“ takovou silou, že vznikaly vysoké vlny, které běsnily proti pobřeží, jednalo se tedy o klasické tsunami. Lze předpokládat, že kolektivní vzpomínka na takovou událost měla dopad i na každodenní život lidí. Proto se objevuje ve všech mýtech této oblasti a dostala se i do starověkých literárních děl.

Smrtelně nebezpečný sirovodík na scéně

Následkem dávné ekologické katastrofy je Černé moře dodnes nebezpečné pro život ve svém okolí. Své jméno totiž moře nedostalo podle černého odstínu vod, ale proto, že je největší „zásobárnou“ jedné z nejjedovatějších přírodních látek, sirovodíku. V hloubce 150 až 200 metrů se už kyslík nerozpouští a ve vodě je vysoká koncentrace sirovodíku. Proto že Černé moře je velmi hluboké, je z 90 procent vysoce jedovaté a v jeho hlubinách neexistuje žádný organický život, pokud je závislý na kyslíku. Bouře někdy rozvíří moře tak, že jedovatá voda z hlubin pronikne až k hladině a lodi, které se s ní dostanou do kontaktu, se zbarví do černa.

  • zdenda

    dobré a zajímavé.

  • A.A.

    Stejně tak se tzv. biblická potopa lokalizuje do oblasti dnešního mrtvého moře, také do oblasti Mezopotámie (kde se odkazuje na nějaký výraznější výlev řeky) a rovněž mohlo být touto potopou velká vlna tsunami (sopek je v oblasti Středomoří více než dost). Samozřejmě známé místo je i to Černomoří. Kde to skutečně bylo, to už asi nezjistíme. Velkých přírodních katastrof bylo v minulosti mnoho.

  • mykanec

    Moc pěkný článeček a popis pravděpodobného průběhu potopy.
    Díky.