Blízká setkání třetího druhu v Klášterci nad Orlicí

15
2404

Zdá se až neuvěřitelné, že tohle místo slavnému lovci mimozemšťanů Eriku von Dänikenovi uniklo. Možná to bylo i proto, že v době, kdy jeho sláva dosahovala vrcholu, byly Čechy uvězněny za železnou oponou. Jedno je ale jisté, východočeský Klášterec nad Orlicí by musel průkopníka myšlenky komunikace mimozemských civilizací s pozemšťany doslova nadchnout.

Na velmi malém prostoru se tu nachází jedna „podivnost“ vedle druhé. Tou největší jsou obrázky mimozemšťanů na místním kostelíku Nejsvětější Trojice Boží. Byly objeveny při opravě v roce 1955 a je jasné, že tehdejší soudruzi z podobného nálezu zrovna nejásali. Oni z něj ale nejspíš nejásali ani katolíci. Nicméně zvláštní postavičky na kostele přežili několik století a sveřepě se brání jakémukoliv bližšímu poznání: vědci nedokážou zjistit ani to, kdy byly na zeď namalovány. A nad vchodem do kostela je navíc nápis vyvedený zjevně stejnou rukou, psaný neznámým písmem, který se ještě nepodařilo rozluštit.

Kostel je jedinou památkou na klášter, který tu kdysi stál, a který vzal zasvé během husitských válek. Ale ještě před klášterem tu byla významná pohanská svatyně a obětní kámen z ní je „pohřben“ pod základy kostela. A pozor, uvnitř kostela se nachází nápis, který datuje založení církevní stavby do roku 453 n.l. Pokud tomu tak skutečně bylo, jedná se o nejstarší křesťanskou budovu u nás. Historici byli pochopitelně zpočátku velmi skeptičtí a tvrdili, že to není možné, ale při hledání důkazů proti této teorii našli spíše ty, které ji potvrdili. Dnes se uvažuje o tom, že kostel založili v 5. století buď irští mniši, kteří tudy procházeli na sever Evropy, nebo ještě spíše sám sv. Martin, který byl slovanského původu, a liboval si v tom, že na místech pohanských svatyní a obětišť zakládal křesťanské svatostánky.

Zvláštností kostela je malba, která znázorňuje dvě podivné postavy.

Tím výčet kláštereckých anomálií zdaleka nekončí. Okolí malebné obce je místem, kde se velmi často objevují kruhy v obilí, a senzibilové se shodují v tom, že zvláště kolem zmiňovaného kostela je zóna vyzařující silnou energii. Nejsilněji ji lze vnímat, jak doslova »tryská« ze staré kamenné pohanské hlavy, která byla zazděna do hřbitovní zdi. Dávno zapomenut je i léčivý pramen, k němuž chodili lidé pro léčivou vodu z celého kraje.

A ještě jedna „podivnost“ na závěr: Kopci naproti kostelu se říká Čertův kámen a nachází se na něm podivně perforovaný žulový kámen, o němž nemá nikdo ani nejmenší potuchy, kde se vzal v kraji, pro nějž je typickou horninou pískovec.