Bylo nabalzamované srdce krále Richarda gayskou libůstkou?

0
1360

Nejen ve své době byl považován za legendu mezi rytíři a bojovníky třetí křížové výpravy. Anglický král Richard Lví srdce se stal hrdinou příběhů o Robinu Hoodovi a potkáme se s ním i v románu Ivanhoe od Waltera Scotta. Jako správný rytíř byl pochopitelně považován i za lamače ženských srdcí. Ale bylo to všechno, co se o něm vypráví, skutečně pravda?

Richard byl sice považován za statečného bojovníka, ale chyběly mu politické a vladařské schopnosti jeho otce Jindřicha Ptáčníka i jeho matky, podnikavé a na svou dobu pozoruhodné ženy Eleonory Akvitánské. Přídomku Lví srdce se mu dostalo až po smrti, jak se postupně začala měnit historie jeho života v legendu. Richard zemřel v dubnu roku 1199 během sporu s vévodou z Limoges při obléhání hradu Chalus. Byl zraněn šípem, který uvázl v páteři a zákrok tehdejších ranhojičů stál krále život. Ránu zasáhla infekce a ta spolu s vysokou horečkou ho zabily. Lučištník Pierre Basil, který měl „královskou“ trefu, byl za trest stažen z kůže a oběšen.

Měl srdce vskutku lví

Richardovo tělo bylo pohřbeno v opatském kostele ve Fontevraultu, jeho vnitřnosti na hradě Chalus a srdce slavného bojovníka pak v katedrále v Rouenu. Tam bylo objeveno v roce 1838, rozpadlé na prach. Skončilo v muzeu a až moderní věda se ho ujala k podrobnému výzkumu.

[pullquote_right]Lučištník Pierre Basil, který měl „královskou“ trefu, byl za trest stažen z kůže a oběšen.[/pullquote_right]

Už při svém nálezu v 19. století překvapilo srdce svou velikostí: množství rozpadlé tkáně naznačuje, že bylo neobvykle velké, takže vlastně přezdívka Lví srdce byla namístě. A další „srdeční“ překvapení přinesl moderní výzkum. Královo srdce bylo při ukládání balzamováno pomocí kadidla, kreosotu a rtuti. K tomu přidali balzamovači i květy sedmikrásek, lístky máty a citrusové květy. Podobné praktiky nebyly ve středověku vůbec známy, a to ani v případě balzamování tělesných ostatků panovníků.

Vědci se domnívají, že balzamovači chtěli vyjádřit vladařovým ostatkům posvátnou úctu, ale vysvětlení může souviset i s královou sexuální orientací.

Manželka měla smůlu

O té se vedou od středověku spory, protože známý rytíř a poměrně autor kvalitní středověké milostné poezie dával nejspíš přednost mužům a ženy ho vůbec nezajímaly. Poznala to na vlastní kůži i jeho manželka Berengarie z Chinonu, která mu stála věrně po boku i v Palestině na třetí křížové výpravě, ale sexuálních radovánek si s ním mnoho neužila. Po Richardově smrti se věnovala charitě a v roce 1229 vstoupila do cisterciáckého kláštera ve francouzském Epau, který spoluzakládala. O rok později tu v poklidu na prahu sedmdesátky zemřela. Dobové prameny občas naznačují, že její vdovský život byl mnohem důstojnější než život manželský, protože celý královský dvůr věděl, že v Richardově ložnici je místo nikoliv pro věrnou královnu, ale pro pohledné chlapce.

Richardovo tělo bylo pohřbeno v opatském kostele ve Fontevraultu, jeho vnitřnosti na hradě Chalus a srdce slavného bojovníka pak v katedrále v Rouenu.
Richardovo tělo bylo pohřbeno v opatském kostele ve Fontevraultu, jeho vnitřnosti na hradě Chalus a srdce slavného bojovníka pak v katedrále v Rouenu.

A právě s jeho sexuální orientací mohla souviset i květinová „výzdoba“ balzamovaného srdce. Richard byl za svého života pověstný milovník krásných věcí i módních výstřelků a jeho vkus byl někdy označován až za zženštilý. Balzamovači tak mohli plnit jen jeho trochu zvrhlou touhu, aby i po smrti byly královy ostatky obklopeny něčím neobvyklým, krásným a něžným.

Zdroj: DailyMail