Čechy – země keltských pokladů

0
2372

K mnoha prvenstvím, která na našem území připisujeme Keltům, patří ražba mincí. Byly zlaté a jejich ryzost dosahovala neuvěřitelných 97 %. Podle všeho byly raženy centrálně na slavném oppidu ve Stradonicích na Berounsku. A s penězi ve starých pověstech velmi úzce souvisejí i poklady. V případě těch keltských se zdaleka nejedná o vymyšlené zkazky. Naopak, našlo se jich na našem území docela hodně, dokonce bychom mohli hovořit o dalším keltském starověkém rekordu…

Keltové měli ke zlatu a zvláště pak ke stříbru velmi vřelý vztah. Nejen proto, že je milovali jako kovy, z nichž vyráběli krásné šperky. Po celé Evropě se našlo velké množství stříbrných a zlatých pokladů, ponejvíce ukrytých poblíž pramenů v zapomenutých jeskyních. A Čechy s Moravou netvoří výjimku. Keltové tyto poklady ukrývali nejen v dobách nepokojů, tak říkajíc na horší časy. Mnohé z nich byly míněny jako cenná oběť bohům a bohyním, kteří střežili skály a prameny, často považované za posvátná místa.

Čtyřicet kilo zlata skončilo v mincovně

Mimo jiné: duhovky se jim říkalo už od středověku, kdy se tyto drobné penízky objevovaly třeba po dešti na polích a na denním světle se duhově leskly.
Mimo jiné: duhovky se jim říkalo už od středověku, kdy se tyto drobné penízky objevovaly třeba po dešti na polích a na denním světle se duhově leskly.

Bezkonkurenčně největším českým keltským pokladem je ten, který se našel nedaleko Podmokel na Rokycansku. Stalo se tak už v červnu roku 1771. Tehdy se přihnaly velké povodně a voda podemlela břeh podmokelského potoka. Stržený svah odkryl téměř 40 kilogramů zlata ukrytého v bronzovém kotlíku. Povětšinou se jednalo o již zmiňované zlaté mince, zvané „duhovky“. Mimo jiné: duhovky se jim říkalo už od středověku, kdy se tyto drobné penízky objevovaly třeba po dešti na polích a na denním světle se duhově leskly. Bohatý nález si v Podmoklech hned rozebrali místní nenechavci, ale zpráva o něm záhy dorazila i k majiteli panství, kterým byl kníže Karel Egon z Fürstenberku. Okamžitě vyslal své úředníky, aby poklad od lidí vymámil, což se jim podařilo, i když v několika případech museli použít hrubého násilí, aby se noví majitelé svého lehce nabytého bohatství vzdali. Většina duhovek skončila v pražské mincovně a do dneška se zachovalo jen něco málo přes 30 mincí o váze asi 20 dkg.

Zlatá horečka zničila cennou památku

Když se na konci 19. století upravoval Obří pramen, léčivé vřídlo o teplotě až 38 stupňů Celsia u severočeského Duchcova, byl objeven bronzový kotlík s přibližně dvěma tisícovkami nejrůznějších předmětů z keltských časů. Tentokrát se jednalo hlavně o šperky, například bronzové spony, ale také prsteny a náramky, jejichž hodnota je nevyčíslitelná. Třeba i proto, že se podobný soubor u nás do té doby nenašel a toto prvenství mu patří i v současnosti. Tzv. Duchcovský poklad naštěstí dopadl lépe než ten z Podmokel. Část je uložena v muzeu v Teplicích a ukázky z něj jsou k vidění i v dalších muzeích po republice.

Poklad se našel i ve Stradonicích, kde byla ona již zmiňovaná mincovna. Na zdejším oppidu bylo vykopáno asi 200 zlatých a stříbrných mincí. Tento nález ovšem rozpoutal malou zlatou horečku a sjelo se sem několik desítek hledačů pokladů a jejich nešetrné působení do jisté míry stradonické naleziště zničilo.

Zajímavý nález, opět zřejmě související s kultem vodních bohyň, je i ten ze Starého Kolína. Tady se našlo ve 30. letech minulého století v meandrech říčky Klejnarky zhruba 300 zlatých mincí ve dvou měšcích.

Některé poklady jsou dnes už ale bohužel nenávratně ztraceny, jako se to například stalo s nálezem z východočeského Kopidlna. Po něm nám zůstaly jen dvě staré fotografie zlatých mincí a keltského nákrčníku, tzv. torques.