Jak si sérioví vrazi Hare a Burke „vyráběli“ mrtvoly

0
840

Sérioví vrazi mívají všelijaké záliby. A nejen ti, kteří vystupují v televizních seriálech, kdy si divák může říct, že je to autorská licence. V Národním skotském muzeu v Edinburghu dodnes uchovávají předměty, které vypadají jako dětské hračky z počátku 19. století. Ovšem trochu morbidní…

Tehdy našel malý chlapec v parku soubor dřevěných figurek. Upoutaly ho tím, že byly krásně vyřezané, obličeje vypadaly jako skutečné portréty. A navíc každá figurka byla v malé rakvičce. Když se ale nález dostal do rukou dospělých, měl klučina po radosti. Edinburghem totiž v tu dobu doznívalo zděšení ze série vražd, za kterými stáli Irové William Burke and William Hare. A obličeje mnohých dřevěných plastik se podobaly některým ze zavražděných osob. Další vyšetřování tuto teorii nakonec potvrdilo.

Vraždy jako přivýdělek

Přátelé Hare a Burke přitom vypadali na první pohled jako spořádaní občané. Oba žili ve Skotsku už delší čas a první z nich dokonce spolu s manželkou provozoval v Edinburghu na první pohled slušný penzion. Tak tomu bylo až do roku 1828, kdy zemřel přirozenou smrtí jeden z obyvatelů tohoto penzionu. Vykutálená dvojice prodala jeho mrtvolu edinburské lékařské fakultě, která se potýkala s neustálým nedostatkem mrtvol pro svou pitevnu. V tehdejší době bylo docela běžnou praxí, že se někteří lidé živili kradením čerstvých umrlců na hřbitovech, a prodávali je doktorům v přepočtu na naše peníze za 30 tisíc korun. Hare s Burkem ale tenhle byznys posunuli o kus dál. Mrtvoly si začali vyrábět.

[pullquote_right]Zdroj našli v hostech Hareova penzionu. Některé z obětí předávkovali léky, jiné udusili. Postupně tímto způsobem zavraždili 17 lidí. Jenže pak jeden z živých hostů našel pod postelí uloženou mrtvolu a s výnosným „kšeftíkem“ byl konec. [/pullquote_right]

Zdroj našli v hostech Hareova penzionu. Některé z obětí předávkovali léky, jiné udusili. Postupně tímto způsobem zavraždili 17 lidí. Jenže pak jeden z živých hostů našel pod postelí uloženou mrtvolu a s výnosným „kšeftíkem“ byl konec. Policie přemluvila Hareho ke spolupráci, ten vše do detailů popsal a za odměnu byl zbaven viny. Burkeho odsoudili a popravili rozčtvrcením. Nikdo už se nešťoural v tom, že do obchodu musel být namočen ještě někdo z univerzity. Mluvilo se hlavně o doktoru Knoxovi, který ale dělal neviňátko a tvrdil, že při pitvách se nepřišlo na nic podezřelého.

Dřevěné mrtvolky na uklidnění svědomí

Případ se zdál být vyřešený, dokud se nenašly ony dřevěné figurky. Policistům bylo jasné, že jejich autorem musel být někdo z těch, co byli zapleteni do vražedného spiknutí. Nikdo se ale nepřiznal. Ostatně, kdyby to byl Burke, musel by poslat zprávu jedině už ze záhrobí. Přitom je možné, že právě jeden z obou vrahů neunesl tíhu svého svědomí a vyřezával postupně podobizny svých obětí a pohřbíval je do rakví, aby jim tak aspoň symbolicky dopřál klidu. Když pak vše prasklo, stačil je ukrýt v rozlehlém parku. Nebýt zvědavého skotského kluka, na tuhle podivnou relikvii by se nikdy nepřišlo. A dějiny kriminalistiky by byly ochuzeny o jeden zajímavý případ, ze kterého dodnes mrazí.

Zdroj: historicmysteries.com