Klášterní Skalice – příběh prokletého opatství

0
971

Vesnička Klášterní Skalice nedaleko Kolína má dnes stěží 120 obyvatel. Nikdo by v ní nehledal místo, které se mělo stát jedním z center nejen církevní moci a jehož význam přesahoval hranice českého království. Přál si to sám Karel IV., který doslova miloval zakládat hrady a jiné stavby na zelené louce. Chtěl tím nejen demonstrovat svou moc, ale také nejspíš vytvářel místa, která by vyhovovala jeho tajným diplomatickým záměrům. Ale ani přání mocných panovníků a jejich partnerů nezaručují úspěch, mnohé Karlovy projekty jsou toho dokladem. Spíše se zdá, že často jsou podobné lokality pronásledovány různými nešťastnými událostmi a rozličnými nezdary. Jako by chtěly nějaké tajemné síly nad námi naznačit, že se jim nikdo nemá motat do božího díla.

Ve Skalici vše vypuklo v roce 1357, kdy byl založen konvent opatství Milostné Panny Marie. Patřil cisterciákům a jednalo se o nejmladší opatství ve střední Evropě. V té době už se nové kláštery prakticky nezakládaly, protože byla ukončena kolonizace neosídlených oblastí a už nikde nebyl žádný majetek a hlavně pozemky, které by šlo dělit. I proto měl skalický klášter jen relativně malý počinek „do začátků“ v podobě několika vesnic a tří hospodářských dvorů. Přesto to mnichům stačilo a navíc se těšili přízni mocných, takže dostávali různé štědré dary.

Tajemná vražda opata Martina

Na slavnosti, která se konala při příležitosti položení základního kamene, se sešla skutečná elita. Vedle císaře Karla IV. tu nechyběl třeba pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic či olomoucký biskup Jan Očko z Vlašimi a stavbu posvětil i papež Inocenc IV. Za nápadem postavit „na samotě“ uprostřed středních Čech stavbu, jejíž sláva se měla dotknout nebes, stál jistý Dětřich z Portic, biskup ze saského města Mindenu. Pobýval nějaký čas také na Karlově dvoře a císař v něm našel velké zalíbení. Několik let byl i proboštem vyšehradské kapituly a zřejmě patřil k šedým eminencím, jakých je na panovnických dvorech vždycky dostatek. Dětřich stál u zrodu i hradu Šember vzniklého na základech keltského hradiště. Ten byl v majetku kláštera a měl snad sloužit k jeho obraně. Což je trochu zvláštní, protože hrad byl vzdálen několik kilometrů a jeho obranná funkce tak trochu ztrácela na významu.

Ještě v polovině 19. století stálo na katastru Klášterní Skalice 12 pilířů z kdysi reprezentativní katedrály. My si dnes můžeme prohlédnout jenom jeden, ale ten stojí za to.

Karel se nechal zlákat ke stavbě vskutku monstrózní, mělo se údajně jednat o největší katedrálu v Čechách, která měla předčít i „kolegyně“ v Praze a v Kutné Hoře. K tomu ale za Karlova života nedošlo, rozsáhlý areál dokončil až jeho syn Václav IV. Jenže pak přišly husitské války a klášter lehl popelem, mniši byli pozabíjeni a těch pár, co přežilo, se rozuteklo po kraji. V tu dobu skončil navždy v rozvalinách i zmiňovaný hrádek Šember, jehož stopy dnes najdeme už jen v podobě terénních nerovností zarostlých lesem.

V následujících stoletích došlo ještě ke dvěma pokusům klášter vzkřísit, ale bez valného úspěchu. Veškerou církevní slávu pak ukončily Josefínské reformy na konci 18. století. Opatství bylo možná prokleto už od počátku, protože jen pár let po jeho založení tu byl přepaden a přímo ve své cele zardoušen tehdejší opat Martin. Prý za to mohli lapkové, kteří měli klášter „v oblibě“, protože byl bohatý a stál stranou osídlených oblastí. Proč by ale obyčejní lapkové vraždili opata přímo v cele? Další hádanka, na kterou neznáme odpověď.

Zbyla jediná připomínka někdejší slávy

V posledních 250 letech stavba jen chátrala a to, co zbylo, se změnilo ve venkovský zámek. Dnes rovněž zchátralý. Ještě v polovině 19. století stálo na katastru Klášterní Skalice 12 pilířů z kdysi reprezentativní katedrály. My si dnes můžeme prohlédnout jenom jeden, ale ten stojí za to. I tento zlomek dává tušit, že se jednalo o dílo úctyhodné. Stačí postát u deset metrů vysokého kamenného torza (původně měřil pilíř ještě o nějaké tři metry víc) a člověk si uvědomí svou bezvýznamnou existenci. Ostatně stavebních prací se ujala stavební huť slavného Matyáše z Arrasu, muže, který zahájil stavbu Svatovítské katedrály. Jednalo se tedy o práci prvotřídních odborníků.

Klášterní Skalice je nedaleko Kouřimi, města, které by rozhodně měli navštívit všichni, kdo milují českou historii a dobu, kdy pohané museli nedobrovolně předávat žezlo křesťanství. Cestou do Kouřimi stojí za to se ve Skalici zastavit a opřít se o poslední sloup, který zůstal jako připomínka projektu, o němž víme v podstatě jen to, že ho mocní tohoto světa chtěli, ale bylo jim to málo platné. A v kouřimském muzeu si pak můžete prohlédnout model úchvatné stavby, která neměla ve své době u nás i v okolních zemích obdoby.