Řecký oheň – nejděsivější zbraň starověku?

0
3198

[dropcap]P[/dropcap]od vlivem hollywoodských filmů a nepříliš vydařených historických knih můžeme žít v domnění, že ve starověku se vedly války pomocí luků a šípů, oštěpů a neohrabaných mečů. Ale naši pradávní předkové užívali i zbraně hromadného ničení. S jejich pomocí dokázali starověcí vojáci a jejich velitelé zničit kvetoucí města a navždy pohřbít prosperující civilizace.

U zrodu jedné z takových zbraní stál slavný fyzik Archimédes (287 – 212 př. n. l.). Tohoto muže lze považovat za skutečného génia: mimo jiné byl vynikající matematik a astronom, například správně spočítal, že naše Země je kulatá, stejně jako její obvod a vzdálenost od Slunce, a průběžně se věnoval studiu mechaniky. Právě tato „specializace“ ho přivedla k vynálezům několika desítek mechanických zbraní, které byly využívány při obraně Archimedových rodných Syrakus před útoky římských vojsk.

Pracoval Archimédes s laserem?

Nejstrašnější z těchto zbraní byl „dálkový zapalovač lodí“. Máme o něm několik hodnověrných zpráv, ale nelze z nich zjistit, jak vlastně fungoval. Svědectví popisují, že se s touto zbraní Archimédes uchyloval do pevnosti nad syrakuským přístavem a odtud zapaloval římské lodě kotvící na moři.

[pullquote_right]Co když měl Archimédes k dispozici zařízení podobné laseru? A vyvinul ho sám, nebo mu ho někdo poskytl? A kdo byl pak onen podivný dárce?[/pullquote_right]

Nejspíš se jednalo o soustavu čoček a zrcadel, které soustředily a zesilovaly sluneční paprsky do jediného místa, třeba i sto metrů vzdáleného. Jenže kdyby to bylo takhle „jednoduché“, proč po Archimédovi už nikdo tento kousek nezopakoval?

Oficiální věda navíc popírá i to, že by staří Řekové vůbec znali něco takového, jako je optická čočka. Tím se ovšem otevírá prostor spekulacím, které zní nadmíru fantasticky: Co když měl Archimédes k dispozici zařízení podobné laseru? A vyvinul ho sám, nebo mu ho někdo poskytl? A kdo byl pak onen podivný dárce?

Smrt se šířila po vodě

Řekové ale disponovali i další hrozivou zbraní. Říkalo se jí „řecký oheň“ a jednalo se o ničivou zápalnou směs. Hmota dodnes ne zcela zjištěného složení se nalévala do hliněných nádob a ty byly vrhány proti nepřátelům. Když se nádoba nárazem rozbila, směs vzplála a oheň se šířil do všech stran. Řecký oheň nešlo uhasit vodou, dokonce čím více se jí do něj lilo, tím více hořel. Uhasit se prý dal jenom octem.

[quote]Čtěte dále na ProcProto.cz: I středověk měl své teroristy[/quote]

Této zbraně se používalo hlavně při námořních bitvách, kdy „oheň“ chrlily dračí tlamy na přídích lodí. Poprvé bylo „řeckého ohně“ použito roku 673 n. l. v Byzantské říši.

Byzantská vojska dokázala zničit s jeho pomocí několik stovek lodí během jediné bitvy. Například v roce 716 n. l. se jim takhle podařilo zlikvidovat na 800 arabských korábů. A na počátku 10. století poznaly sílu této ničivé zbraně i Vikingové (viz náš článek: „Velký bratr“ připlul na vikingských lodích), kteří se pokoušeli dobýt při svých nájezdech bohatou říši na pomezí Evropy a Asie.

Byzantinci udrželi výrobní tajemství „řeckého ohně“ až do počátku 13. století. Když pak bylo vyzrazeno, zbraň ztratila na významu. Postupem doby dokonce lidé zapomněli, jak se směs vyráběla a my se můžeme jen dohadovat, že se nejspíš jednalo o směs síry, lehkých frakcí ropy, sykomorové pryskyřice, kuchyňské soli a páleného vápna. Možná byl její součástí i asfalt, petrolej nebo ledek.

V renesanci, kdy lidé opět získali přístup k dílům antických spisovatelů a historiků, došlo k několika pokusům „šílenou“ zbraň znovu oživit. Podařilo se to například jistému Duprésovi, který byl dvorním vynálezcem francouzského krále Ludvíka XV. Když ale nebohý panovník uviděl jenom pouhou demostraci toho, co „řecký oheň“ dokáže, přikázal zničit veškerou dokumentaci i „zkušební dávku“. Špatně dopadl ovšem i Duprés, který zahynul za velmi podezřelých okolností.