Svět slovanských bohů – podvod, podvod a zas jen podvod

8
2915

Kde chybí písemné památky, je prostor pro rozlet fantazie i pořádné podvody. Své by o tom mohli vyprávět historikové a archeologové zabývající se staroslovanským obdobím.

Celé 19. století trpěly zvláště západoslovanské národy tím, že jejich dávná minulost je zahalena tmou a záviděli například irským kolegům, že mají k dispozici dostatek písemných materiálů ke studiu. Tenhle komplex méněcennosti zachvátil i sousední Německo, protože jeho velká část byla osídlena Polabskými a Pobaltskými Slovany.

Kam zmizela svatyně Retra?

Protože ani oni neměli v rané slovanské době písmo, nevědělo se nic například o jejich náboženských představách. K dispozici byly informace až z dob, kdy už jejich éra končila a po násilném pokřesťanštění tyto kmeny postupně mizely a splývaly s germánskými sousedy. Zničeno tak bylo i slavné náboženské centrum Arkona na Rujaně, o kterém aspoň víme, kde leželo.

[pullquote_right]V Retře byl podle dobových pramenů krásný a rozlehlý posvátný háj zasvěcený bohu Svarožicovi, synovi slunečního boha Svaroga. A také tu sídlil bůh Radegast, o kterém víme jen to, že byl nějakým místním božstvem. To až naši nadšení buditelé jej „přestěhovali“ do Beskyd na Radhošť.[/pullquote_right]

Ale druhé významné středisko, Retra, nebylo nikdy nalezeno, a pátrání po něm pokračují doposud. Bylo zničeno buď v roce 1068, nebo 1127 a nejčastěji bývá spojováno s meklenburským jezerem Tollensee (kterému dal jméno slovanský kmen Dolenců). V Retře byl podle dobových pramenů krásný a rozlehlý posvátný háj zasvěcený bohu Svarožicovi, synovi slunečního boha Svaroga. A také tu sídlil bůh Radegast, o kterém víme jen to, že byl nějakým místním božstvem. To až naši nadšení buditelé jej „přestěhovali“ do Beskyd na Radhošť.

Podvod za velké peníze

Tato věčná nejistota byla pochopitelně živnou půdou pro podvodníky. Tak se také stalo, že se v roce 1760 ohlásil jistý zlatník Gedeon Sponholz, že jeho rodina vlastní několik desítek sošek zobrazujících modly právě ze svatyně v Retře. Zlatník tvrdil, že tajemné sošky nalezl na konci 17. století jeho předek, který byl pastorem ve vsi Prillwitz ležící nedaleko Tollensee. A hned se také objevila teorie, že sošky ukryl některý z pohanských kněží, kterému se podařilo přežít zničení chrámu v Retře. Sošky byly o to úžasnější, že byly popsány runovým písmem, které označovalo jména bohů. Postavičky měly paprskovité svatozáře kolem hlav, jež se od té doby staly nezbytným atributem při zobrazování slovanských bohů. Najdeme je mimo jiné na obrázcích a malbách našeho Mikoláše Alše.

Sbírku 60 sošek koupil nakonec za velké peníze meklenburský kníže, který povolal z Berlína profesora Levezowa, uznávaného archeologa, který učinil roku 1825 všem snům konec, protože označil sošky za padělky. Následné vyšetřování potvrdilo jeho tvrzení. Falzifikátoři už sice vesměs nežili, ale jeden z bývalých Sponholzových učňů potvrdil, že byl svědkem toho, jak bývalý mistr sošky odléval.

Šílený český buditel

Ani v Čechách jsme nebyli podobných afér ušetřeni. Vzpomeňme například známou kauzu Rukopisy a zmínit bychom měli také Jana Kollára, který navzdory svému vzdělání podlehl bludu, že staří Slované měli písmo a viděl ho doslova na každém kroku.  Při své návštěvě v severní Itálii četl nápisy na etruských hrobech jako slovanské a tvrdil, že tuto část Apeninského poloostrova osídlili Slované, kteří tu nechali nesmazatelnou stopu.