Tajemství krásné Gabréty

2
1121

Kdo je ta tajemná kráska, která je snad starší než věčnost? Víla nebo čarodějka z dávných pohádek? A kde ji najdete? Docela jednoduše: vyrazte z Prahy směrem na jih a zapomeňte na moderní navigaci. Postačí vám staré ohmatané atlasy, protože Gabréta v nich bude na sto procent.

Jste zmateni? Nebo si myslíte, že zmateni jsme my? Dobrá, konec hry na schovávanou. Gabrétou nazývali Keltové perlu mezi našimi horami, Šumavu. A pod tímhle jménem ji znali i slavní řečtí geografové z antiky, Strabón a Klaudius Ptolemaios.

Pozor, přichází Šumava

Gabréta znamenala v keltštině Pohoří kozorohů, podobně jako Sudéta Pohoří kanců. Staří Slované si s horami na naší jižní hranici dlouho nevěděli rady. Ještě kronikář Kosmas o nich hovoří jen jako o Lese a Dalimil aspoň učinil posun k Bavorskému lesu.

Nám dobře známé označení Šumava použil jako první v roce 1565 Antonio Bolfini, italský humanista žijící v Uhrách. O století později se už jméno Šumava stalo běžnou součástí češtiny a najdeme ji i v díle Bohuslava Balbína. Pojmenování snad pochází z praslovanského slova „šuma“, což znamená „hustý les“ neboli „hvozd“. Ale odkdy se používalo mezi obyčejnými lidmi, v podstatě nevíme.

Útočiště nechtěných

Skoro se zdá, jako by se Češi Gabréty tak trochu báli. Vždycky byla pokryta hlubokými lesy a oddělovala dva světy, které spolu sice sousedily a prolínaly se, ale přece jen byly odlišné: svět český a svět německý. Ale i pro Němce byla Šumava místem opředeným tajemstvím a drželi si od ní odstup.

Podle některých názorů za to mohli již zmiňovaní Kelti. Právě sem se část keltského obyvatelstva stáhla během století, kdy se na našem území usídlil germánský kmen Markomanů. Přestože tu záhy po přelomu letopočtu markomanský náčelník Marobud založil svou malou říši, Keltové nezmizeli jako mávnutím kouzelné hůlky. Stáhli se Germánům z očí a včetně své šlechty se „zašili“ na území, kam se Markomanům moc nechtělo.

Kdo byl mocný Witiko?

Jedna z legend o původu slavného jihočeského rodu Vítkovců (později Rožmberků) hovoří o tom, že tito velmožové vzešli právě z potomků této keltské nobility, která si našla nové působiště v jižních Čechách. Nemáme pro to žádné hmatatelné důkazy, jen tradované příběhy. Pravdou ale zůstává, že Vítkovci měli k Šumavě velmi niterný vztah a cítili se v ní jako neomezení páni.

Myšlenka na keltský původ nejmocnějšího rodu ve středověkých Čechách se honila hlavou zřejmě i německému spisovateli Adalbertu Stifterovi. Narazíme na ni i v jeho nejvýznamnějším románu Vítek, který mapuje právě dobu, kdy se Vítkovci poprvé výrazněji objevují na české politické scéně. Hlavním hrdinou příběhu je Vítek z Prčice, oficiální zakladatel rodu. Stifter mu v románu, psaném v originále německy, říká „Witiko“, což má blíže ke keltskému původu jména než k tradiční německé verzi českého jména Vít, která vypadá Weit nebo Veit.

Letadla pro Třetí říši

Gabréta si svá tajemství ale hodlá zřejmě ještě nějakou dobu uchovat. A jak šla století, přidává další a další. Třeba podivínské obyvatele horských samot v těch nejopuštěnějších částech pohoří, kteří mluvili zvláštní řečí spojující češtinu, němčinu a nejspíš i keltštinu, a kteří do civilizace přicházeli třeba jen dvakrát do roka. A to ještě velmi neradi.


Nebo tajnou podzemní německou továrnu nedaleko šumavského Františkova, která byla za II. světové války údajně využívána pro výrobu tajných leteckých zbraní. Na její výstavbě se podíleli nejspíš i váleční zajatci. Když Němci konečně pochopili, že se blíží konec války, začali likvidovat a odvážet z fabriky část vybavení. Nestihli však odvézt všechno a říká se, že by měly v podzemí zůstat části montážních linek a snad i nezkompletované letecké kabiny.

Šumava je zkrátka tajemstvími prostoupena na každém kroku. Je ovšem natolik štědrá, že si tu můžete najít sami své vlastní…

  • Pěkné a výstižné

    Pěkné, táta poslal odkaz, tamtamy fungují:-) Už se těším, až si tu počtu. zdraví Veronika ze Sušice (od Tomků)

    • Ivo Rozehnal

      Ahoj, jsme rádi, že jsme se ti trefili do noty!