Tajemství slunečního kamene starých Vikingů odhaleno

0
1320

V pradávné severské legendě o hrdinovi Sigurdovi se hovoří mimo jiné o podivuhodném „slunečním kameni“. Díky němu se Vikingové stali králi moří a dopluli do Grónska i do severní Ameriky, aniž měli k dispozici kompas nebo nějakou další přesnou navigační pomůcku.

Vikinští mořeplavci se obecně při svých poutích řídili hvězdami a pohybem Slunce. Využívali i znalostí směru letu a stěhování ptáků, migračních tras velryb a měli také hluboké vědomosti o meteorologii, hlavně co se mraků a oblačnosti týče. Jenže co dělali ve chvílích, kdy se obloha zatáhla nebo se na mořskou hladinu snesla neprostupná mlha, což je pro sever Evropy poměrně typický jev?

Jak praví legendy, Vikingové v takových atmosféricky nepříznivých chvílích sáhli po „slunečním kameni“, který jim pomohl doplout na místo určení, nebo alespoň k nějaké pevnině. Tajemným kamenem mohl být krystal turmalínu či cordieritu nebo též kalcit, nazývaný islandský vápenec. Tyto kameny skvěle polarizují denní světlo procházející atmosférou a právě této vlastnosti mohli Vikingové využívat u svého „kamenného kompasu“.

[pullquote_right]Jak praví legendy, Vikingové v takových atmosféricky nepříznivých chvílích sáhli po „slunečním kameni“, který jim pomohl doplout na místo určení, nebo alespoň k nějaké pevnině. [/pullquote_right]

Vědci se už dlouhá desetiletí dohadují, jak takový kámen vypadal a jestli se jedná o skutečnou pomůcku, nebo jen o pohádkový výmysl. A jak je jejich skepticismu vlastní, přikláněli se dlouho k druhé variantě.

Řešení se našlo ve vraku lodi

Jenže před časem byl na dně Lamanšského průlivu objeven vrak lodi z konce 16. století, kdy Anglie válčila se Španělskem. Ve vraku se mimo jiné našel nejspíš onen „sluneční kámen“. Jedná se kousek islandského vápence, který alžbětinským lodivodům sloužil jako náhrada v případě, že ztratili kompas, nebo vjeli do pásma silného magnetismu, kde přístroje selhaly. Díky tomuto nálezu víme, že něco jako „sluneční kámen“ nejspíš skutečně existovalo.

Daleko podstatnější je ale rovněž nedávný nález z Islandu, kde byl na jednom z tamějších pohřebišť odkryt fragment kamenného nástroje velmi podobného tomu z alžbětinské lodi. Ten potvrdil, že zmiňovaná navigační pomůcka existovala v raném středověku. A proč nebylo dosud objeveno ve vikinských lokalitách víc „zázračných kamenů“? Nejspíš proto, že mohly být rozbity během pohřbu, či se používaly až do zničení, nebo se jedná o docela obyčejnou náhodu, která po staletí bránila odhalení jednoho z malých historických tajemství.
Zdroj: independent.co.uk