Templářská pomsta přinesla krev a slzy

2
655

Když uhořel na hranici roku 1314 velmistr templářského řádu Jacques de Molay, stačil ještě pronést kletbu proti svým nepřátelům. Mezi největší patřili francouzský král Filip IV. Sličný a papež Klement. A netrvalo dlouho, kletba se začala plnit. Po třech měsících zemřel svatý otec a o tři čtvrtě roku sklátila mrtvice Filipa, muže na vrcholu sil. Prokletí ale pokračovalo a vybíralo si další oběti. Tragédie postihly nejen vládnoucí rod Kapetovců, ale celou Francii.

Po pouhých 18 měsících panování byl zavražděn Filipův syn Ludvík X. Svárlivý. Na trůně dlouho nevydržel ani jeho nástupce, bratr a velmi schopný vladař Filip V. Dlouhý. V necelých 30 letech zemřel po měsících nelidského utrpení na vleklou nákazu trávicího traktu. Jeho syn, který se měl stát nástupcem na trůnu, zemřel po třech týdnech života a Filipova manželka už nikdy neotěhotněla. Což bylo bráno jako pomsta osudu za to, že nejspíš nechal otrávit svého pětidenního synovce Jana, který se narodil jako pohrobek po smrti Ludvíka X. K vraždě mělo dojít přímo v den Janova křtu. A mladý zemřel i poslední ze synů Filipa IV. Karel, s kterým tak vymřela přímá linie kdysi mocného rodu Kapetov ců.

Řádění falešných křižáků

V roce 1317 zasáhl Francii strašlivý hladomor a vzápětí zachvátila zemi vlna mystického šílenství. Zemí se začala šířit myšlenka o další křížové výpravě, což měli na svědomí hlavně bývalí templáři. Ne všichni skončili na popravišti, ale většina z nich si prošla krutým mučením, které zničilo jejich zdraví a podlomilo duševní rovnováhu. Napůl šílení dědicové kdysi nejmocnějšího rytířského řádu světa toužili ve svých rozervaných myslích po pomstě a ta se jim také zdařila.

Templářské prokletí vyšlo snad ještě lépe, než si umírající Jacques de Molay přál.

Založili tajnou společnost a chodili od města k městu, kde ve svých poblouzněných kázáních vlastně agitovali mezi mládeží pro účast na nové křížové výpravě. Jejich volání poslechla překvapivě řada lidí, většinou venkovských chasníků a příslušníků nejnižší šlechty. Ale mezi těmito nadšenými „křižáky“ byly i udatné „křižačky“, které uposlechly volání náboženských blouznivců. Jenže brzy se ke skupinkám omladiny bažící po válečné slávě přidávali i mniši a faráři, kteří sběhli ze služeb Bohu, zloději, žebráci a prostitutky. Netrvalo dlouho a Francií táhly tisíce příslušníků této lůzy, kteří kudy prošli, tak zanechávali jen vydrancované vesnice a města i zraněné a mrtvé.

[pullquote_right] Během těchto pogromů se děly strašné věci, například Židé v městě Verdun sur Garrone použili vlastních dětí jako střel vrhaných z praků a pak se sami vzájemně povraždili.[/pullquote_right]

Nesnesitelné řádění trvalo víc než rok, násilníci se nezastavili ani před kostely a kláštery a jejich útoky si prožilo i hlavní město Paříž. „Falešní křižáci“, jak se jim začalo říkat, došli až na jih Francie k Avignonu, tehdejšímu sídlu papeže. Tam jim Jan XXII. pohrozil vyobcováním z církve a oni obrátili svou nenávist k nevinným židům. Během těchto pogromů se děly strašné věci, například Židé v městě Verdun sur Garrone použili vlastních dětí jako střel vrhaných z praků a pak se sami vzájemně povraždili.

Válka, která trvala víc než 100 let

Když už se v roce 1321 zdálo, že je všem neštěstím konec, objevila se záhadná nákaza, která napadala vodu ve studních. Lidé odmítali pít, aby se neotrávili, ale místo toho zcela pochopitelně umírali na dehydrataci. Z této epidemie byli ať už právem nebo neprávem obviněni opět templáři, kteří údajně trávili studně po celé Francii jedem smíchaným nejen z jedovatých bylin, ale také z vlasů prostitutek, užovčích hlav a lidské krve.

Vzápětí dopadla další rána v podobě epidemie malomocenství. A aby toho nebylo málo, stupňovalo se napětí mezi vladařem a šlechtou a zkomplikoval se vztah také mezi Francií a Anglií. Tyto dvě země byly již po staletí propojeny složitými příbuzenskými vztahy, což ale nebránilo v tom, aby se z nich nakonec stali velcí rivalové. V době, o které píšeme, se jablkem sváru stala Akvitánie ležící na jihu dnešní Francie. Tento spor spolu s dalšími faktory vedly ke vzniku vlekoucího se válečného konfliktu, který dějepisci označují jako „stoletou válku“. Ta trvala od roku 1337 po dobu dalších téměř 120 let a během ní se obě země zmítaly v krvavých bojích a narušen byl klid v celé Evropě. Je tedy zjevné, že templářské prokletí vyšlo snad ještě lépe, než si umírající Jacques de Molay přál.

  • Emar

    Židovští a Křesťanští fundamentalisté odmítají Muhammada (msn) jako Božího proroka a proto zfalšovali svou Bibli, aby byla v tom souladu. Boží pravda se ale nedá tak snadno změnit, a ukázky toho zfalšování a zahravání s Biblí jsou až moc jasná… Muhammadovo jméno je stále v Jejich Bibli!!!!!
    http://www.youtube.com/watch?v=VedJXkZdTgw&feature=plcp

  • Toman

    A paradoxně se říká, že války nikdo nechce ….