Ukryli templáři svoje poklady v Česku?

3
2649

Bylo by určitě s podivem, kdyby slavný řád templářských rytířů nezanechal své stopy také v českých dějinách a na území naší země. A přece se většina historiků o tuto kapitolu prakticky nezajímala až do druhé poloviny 20. století. Ale jak už to k osudu tohoto podivuhodného řádu patří, závoj tajemství se nepodařilo zcela strhnout a tam, kde nestačí fakta, zbývá prostor pro fantazii.

Templáři se v Čechách objevili někdy kolem roku 1230, tedy velmi záhy po svém založení. Nicméně k nám dorazili jako poslední z rytířských mnišských řádů: johanité a němečtí rytíři zde už nějaký čas byli a rozšiřovali své majetky i moc. Templáři přišli na pozvání krále Václava I. a už tehdy bylo jasné, že jejich úlohou bude věnovat se nejen šíření víry a řádovému životu, ale že přední mužové řádu budou své prsty strkat i do politiky a diplomacie. Tak jak tomu bylo nejen v Palestině, ale stále více také v Evropě.

Nenápadní, ale vlivní

I v Čechách se templáři snažili zakotvit a získat zde významnější postavení. Nikdy se jim sice nepodařilo dosáhnout ekonomické moci „konkurenčních“ rytířských řádů, nicméně jejich cíle byly trochu jiné. Šlo jim hlavně o vliv, tedy o to, aby i v „divokém“ středověkém českém království a v sousedním Rakousku zanechali svou stopu. A tohoto cíle se jim určitě podařilo dosáhnout, historikové jim přiznávají například nesporný podíl na tom, že na český trůn usedl rod Lucemburků.

S jejich činností souhlasil nejen panovník, ale také velká část šlechty, zvláště ti její zástupci, kteří prošli křížovými výpravami nebo se dostali za domácí humna a s templáři se seznámili ve Francii. Právě oni pak rytířům pomáhali s budováním jejich komend (správních center) tím, že jim věnovali vesnice a dvory, aby řád získal ekonomické zázemí. Tak štědrý byl například slavný a mocný rod Vítkovců, zvláště větev pánů z Hradce.

Ekko míří do Čejkovic

Po svém příchodu k nám se templáři usídlili pochopitelně v Praze. Obývali areál na Starém městě poblíž rotundy sv. Vavřince. V těchto místech byl později vystavěn kostel sv. Anny a dnes se v těchto místech nachází mimo jiné Divadlo Na Zábradlí. Brzy se však rytíři začali poohlížet také po nějaké mimopražské lokalitě. Určitě i proto, že potřebovali nějaké místo, kde by měli více soukromí na své finanční a diplomatické aktivity. Ideální sídlo našli v Uhříněvsi, která je dnes sice součástí Prahy, ale ve středověku byla původně obyčejnou vsí, jakých byly kolem středověké metropole desítky.

[pullquote_right]Po svém příchodu k nám se templáři usídlili pochopitelně v Praze. Obývali areál na Starém městě poblíž rotundy sv. Vavřince. V těchto místech byl později vystavěn kostel sv. Anny a dnes se v těchto místech nachází mimo jiné Divadlo Na Zábradlí.[/pullquote_right]

V Uhříněvsi původně sídlil i Ekko z Čejkovic, poslední známý komtur řádu v Čechách. Ekko byl výraznou templářskou osobností; jeho jméno se objevuje často i v dobových listinách a dokumentech. Právě on ale nakonec přesunul hlavní sídlo templářů do jihomoravských Čejkovic, které se staly nejslavnější „templářskou“ lokalitou.

Templáři v jižních Čechách

Je to možná i proto, že tam po nich dodnes nacházíme viditelné stopy. A to nejen v názvu zdejšího vinařského podniku, ale také například v areálu zdejšího zámku, jehož nejstarší část v podobě hranolové věže je pozůstatkem templářské komendy. Templářům se na Moravě zjevně líbilo, záhy si zde postavili i výstavný hrad Templštejn, jehož zříceninu najdeme nedaleko obce Jamolice.

V Čechách jako by se po nich zvolna slehávala zem. Ale templáři tu působili i nadále. Vedle Prahy a Uhříněvsi se usadili také v Jindřichově Hradci, určitě i proto, aby byli nablízku rodu pánů z Hradce. Jejich duchovní vliv však zdaleka přesahoval Jindřichohradecko. Museli se nějak významně zapsat i do historie dalšího jihočeského města, Písku. Ten má dodnes ve znaku mimo jiné půlměsíc a hvězdu, snad jako připomínku daleké Palestiny, kde templáři začali psát svou historii.

I v Čechách se templáři snažili zakotvit a získat zde významnější postavení. Nikdy se jim sice nepodařilo dosáhnout ekonomické moci „konkurenčních“ rytířských řádů, nicméně jejich cíle byly trochu jiné.

Po zrušení řádu v roce 1312 i v českých zemích přešel templářský majetek na jiné rytířské a mnišské řády. Na druhou stranu právě naše země, přece jen vzdálené bouřlivému dění ve Francii, byly ideálním místem, kam se uchylovali templáři, proti kterým francouzský král Filip IV. Sličný rozpoutal teror. Většina z nich tu buď dožila v ústraní nebo vstoupila do některého z dalších rytířských řádů.

Otázkou ale zůstává, kam se poděl hojný majetek, který řád měl. Právě on byl nejspíš důvodem, proč Filip svou nenávist vůči templářům dotáhl až do hořkého konce. Přesto se mu podařilo získat jen nepatrnou část toho, po čem toužil. Templáři dokázali většinu svého „pokladu“ ukrýt. A je velmi pravděpodobné, že část převezli i za hranice Francie, mimo jiné také k nám.

Kdo ukradl zlatý kříž?

A tak i u nás dodnes žijí pověsti o ukrytých templářských pokladech, které nedají spát nejednomu současnému hledači pokladů. Možná se nachází někde na Vsetínsku, které templáři pod vedením Ekka z Čejkovic pomáhali osidlovat, a kam by se nejspíš bývali uchýlili, kdyby činnost řádu nebyla ukončena. Mluví se hlavně o vrchu Klenov, kde stával dnes už zmizelý templářský hrad, o němž není mnoho informací, a byl tedy zřejmě velmi dobře „utajen“.

Ve hře jsou i další místa u nás, kde by se nějaká ta cenná „drobnost“ mohla nalézat. Nikdo z hledačů však doposud úspěšný nebyl. Cestu k pokladům mohou ukazovat tajná znamení, čitelná pouze zasvěceným osobám. Jedno takové bylo vymalováno například na stěně jídelny zámku v Blatné, která bývá s templáři také spojována. Na něm v pusté krajině bloudili templáři a před nimi kráčel mouřenín se svítilnou. Její paprsky dopadaly na jeden jediný balvan na kraji skály. Staletí lidé chodili kolem obrazu, až ke konci 18. století jeho tajemství odhalil blatenský písař. Poklepal na zeď v místě osvíceného kamene a uslyšel dutý zvuk. Do rána písař navždy zmizel a na místě osvětleného balvanu zela hluboká díra.

I to málo, co se nám po templářích uchovalo, se postupně někde podivně ztratilo. Takový byl například osud zlatého templářského kříže nalezeného v píseckém hradu. Ten byl na sklonku 19. století uložen ve sbírkách Národního muzea v Praze, ale ani tam dlouho nevydržel. Možná zlákal nějakého nenechavce, který toužil po zlatě, ale možná se jej podařilo uzmout někomu, kdo příslušel k nějakému tajnému spolku, který snad až dodnes uchovává templářská tajemství, jež zdaleka nespočívala jen v ukrývání pokladu skládajícího se ze zlata, drahých kamenů a šperků.

  • Petr

    Další místo by mohl být i jeden nenápadný malý ostrůvek v Baltském moři – Bornholm…

  • Zlatodějův Fanoušek

    Nového Skotska – Oak Island – Money pit

  • Ukryli templáři svoje poklady v Česku?

    Ne, neukryli. Odvezli je do Skotska.