Věda, která vraždí aneb Smutné osudy vědců

3
917

Být vědcem není jen o poznávání a zkoumání neprozkoumaného. Někdy je to osud plný tragédií, protože vědci jsou často nositeli myšlenek, které se nelíbí politikům, církvi a někdy i kolegům vědcům. V historii lidstva najdeme takových příkladů nespočet.

Už v 9. století arabský lékař Muhammad ibn Zakaríja skončil v nemilosti muslimských kněží kvůli své knize Continens Liber, která obsahovala vše, co bylo tehdy o medicíně známo.  Ti rozkázali mlátit ho jeho vlastními rukopisy tak dlouho, až oslepl a nemohl už psát další kacířské knihy a léčit lidi.

Dalším nešťastným lékařem byl Michael Servetus, Španěl žijící v první polovině 16. století. Tomu se vymstilo, že napsal mimo jiné knihy, které se zabývaly reformací církve. V katolické domovině mu hrozil trest, proto uprchl do protestantského Švýcarska. Jenže tam narazil na náboženského fanatika Kalvína, kvůli kterému byl zatčen a mučen a nakonec upálen na břehu Ženevského jezera jako zatvrzelý kacíř.

Gilotina jako pomsta

Vlámský vědec Andreas Vesalius se věnoval anatomii a je považován za jednoho ze zakladatelů moderní medicíny. Jenže i on žil ve stejné době jako kolega Servetus a na jeho osvícené myšlenky byl málokdo připraven. Nicméně pro své dovednosti se stal dvorním lékařem ve Španělsku, ale tam se mu začala lepit smůla na paty. Když zemřel jeden z jeho šlechtických pacientů, Vesalius přistoupil k pitvě, aby zjistil příčinu smrti. Po otevření těla ale srdce nebohé „mrtvoly“ ještě tepalo a lékař byl obviněn z vraždy a odsouzen k smrti. Panovník mu trest nakonec změnil na vyhnanství a Vesalius měl odjet na Blízký východ. Jenže cestou zahynul při ztroskotání lodi.

Nenávist vlastních kolegů vzala život bavorskému mnichovi a rovněž lékaři Johannu Wirsungovi, který žil v 17. století. Méně úspěšní kolegové mu záviděli úspěchy, jichž dosáhl, a jeden z nich ho vzteky při vzájemné hádce zabil.

Neslavně skončil i slavný fyzik Antoine-Laurent Lavoisier. Ten nesouhlasil se vstupem jistého Jeana-Paula Marata do francouzské Akademie. Na to měl jistě právo, ovšem z Marata se po čase vyklubal jeden z předních mužů Francouzské revoluce a poslal Lavoisiera pod gilotinu. Fyzikovo tělo bylo spáleno a pohřbeno v neoznačeném hrobě.

Odstrašující případy z 20. století

Smutný je i příběh německého lékaře Gerharda Domagka, který pracoval s úspěchem na odhalení antibakteriálních účinků sulfonamidu. Za svou práci měl dostat i Nobelovu cenu, tu mu ale nacisté zakázali převzít. Přestože napsal dopis, kde poníženě cenu odmítl, celou válku měl za patami gestapo, které hlídalo i rodinu. Velmi často ho policie odvezla k výslechu, kde byl psychicky týrán. V roce 1947 sice nakonec ocenění po osmi letech převzal, ale peněžitá odměna už propadla, protože podle pravidel propadá poté, co si ji laureát nevyzvedne do 10 měsíců.

Gerhard Domagk byl německý lékař - patolog, mikrobiolog, bakteriolog a chemik.

A ještě v 50. letech minulého století si zažil pravé peklo Alan Turing – člověk, který byl geniálním matematikem, a svůj talent použil i v boji Británie proti hitlerovskému Německu. Byl jedním z těch, kteří s úspěchem luštili německé šifry, včetně těch, jež produkoval slavný šifrovací stroj Enigma. Když došlo v roce 1952 v Turingově domě ke krádeži, zjistilo se, že je homosexuál a má 19letého přítele. V tu dobu byla homosexualita v jeho domovině trestným činem. Byl odsouzen a měl jít do vězení, pak mu ale nabídli jako alternativu hormonální léčbu, která se prakticky rovnala chemické kastraci. Turing si vybral tuto druhou variantu. O dva roky později zemřel na otravu kyanidem draselným, kterým bylo napuštěno jablko, jež snědl. Policie nakonec vydala oficiální prohlášení, že se jednalo o sebevraždu. Pochybnosti Turingových blízkých nezmohly nic.

  • DM

    Náboženství je pouhým nástrojem pro ovládání mas. Není nic absurdnějšího než to, že pokud budete celý život sekat latinu dostaneme se nám vysvobození, ale až po smrti :-) .

  • loyner

    Někde jsem četl, že nebýt náboženství, tak už máme obydlené dvě sousední planety. Už kdysi dávno přicházeli lidé s vynálezy ale v zápětí byli upáleni za to, že jsou to čarodějové.

    • Pallmi

      Souhlasím s Vámi , náboženství se mohlo hodit v době , kdy jsme se chovali jako banda opic, vraždili jsme, jedli vlastní mrtvé a spali klidně i s vlastními dětmi. Tehdy bylo potřeba vymezit pravidla a ta se nejlépe šířila touto cestou. Od těch dob už ale uteklo hodně času a náboženství je spíše kontraproduktivní.