Jsou psi geniální, nebo jen vychytralí?

1
717

Máte pocit, že vám váš pes rozumí snad každé slovo? Nebo je to u vás naopak, a vy marně hledáte se svým chlupáčem společnou řeč? Podle amerických vědců prý všechno záleží na nás, lidech, a jen díky našemu správnému přístupu navážeme s nejlepšími přáteli člověka funkční komunikaci.

Pokusy zaměřené na porozumění člověka a psa probíhaly na floridské univerzitě a nejednalo se o nic složitého. Vědci pracovali jednak se zvířaty, která žijí s člověkem doslova ve společné domácnosti, jednak se psy z kotců a třetí skupinu tvořili vlci.

Mluvte na svého psa

Princip pokusu byl skutečně velmi jednoduchý: zjistit, která skupina a proč zvládá nejlépe oblíbenou činnosti většiny našich mazlíčků – žebrání potravy, když lidé jedí. Pokud se domníváte, že zrovna tohle jde tomu vašemu psovi nejlépe, pak navzdory všem poučkám o správné a přísné výchově psů, jste pro svého psa udělali z hlediska vzájemné komunikace maximum. Alespoň z pohledu amerických vědců.

Ti došli k závěru, že v této činnosti jsou skutečně nejlepší doma chovaní psi, kteří navíc mistrně zvládají i hledání „slabého“ místa v řetězci, tedy jedince, který má ve skupině tzv. nejměkčí srdce, a psovi nějaké to sousto pod stůl ochotně odhodí. Tito psi nejsou nadáni žádnou výjimečnou telepatickou schopností, jak se někdy můžeme dočíst, ale dokáží „jen“ velmi mistrně mimoverbálně komunikovat s lidmi a svou neomylnou intuicí vycítit, co se v nedokonalých lidských bytostech odehrává.

Tuto schopnost získali proto, že si s nimi lidé hodně povídají a někdy s nimi komunikují jako se skutečným člověkem. Pes pak má šanci naučit se rozlišovat veškeré odstíny v intonaci řeči, nálady člověka a poznat do jisté míry i lidskou povahu.

Nezkušení vlci

Daleko hůře si v této situaci poradí kotcoví psi. Ti sice dovedou dělat hladové oči stejně mistrně a tvářit se, že bez kousku vašeho řízku v příští minutě zemřou. Ale během pokusu se zpočátku vůbec nezaměřovali na nejochotnějšího dárce u stolu, ale žebrali u všech přítomných. Teprve po čase se některým z nich podařilo objevit onen slabý článek.


A vlci? Těm tato schopnost chyběla úplně. Protože se jednalo o částečně ochočená zvířata, když se osmělili, snažili se i oni o navázání kontaktu s lidmi, a to jen proto, aby od nich získali nějakou tu lahůdku. Ale „nejoochotnějšího“ jedince nenašel žádný z nich.

Vědci jsou přesvědčeni, že chování sledovaných šelem má jednoznačnou příčinu v míře soužití s člověkem. Pes, který s vámi žije v domácnosti a s mnohými majiteli sdílí i jednu postel, rozumí člověku pochopitelně nejlépe. Zná každé jeho gesto, pozná z gestikulace a tónu hlasu i silnou nebo slabší osobnost. To vše se naučí socializací, není to otázkou zděděných schopností. Zděděná je ale schopnost učit se, jak ukazují výsledky, kterých dosáhli kotcoví psi. A vlk, kterému schází zkušenosti z mnohatisíciletého soužití s člověkem, se pak chová naprosto pudově.

Buďte alfa samcem

Jedno malé varování na závěr: navzdory povzbuzujícím výsledkům vědeckých pokusů neučte svého psa vědomě žebrat u stolu a už vůbec ho za to neodměňujte svým řízkem. Jakkoli inteligentní může být, i on je jenom zvířetem, a to zvířetem navýsost smečkovým. Potřebuje mít ve své skupině nějakého vůdce, tedy alfa samce. A alfa samec svoje řízky rozhodně nerozdává.

Vůdce, který udržuje nějaké mantinely a stanovuje jasná pravidla, je pro psy důležitější než vyžebraný kousek nějaké té dobroty. A je jedno, jestli je vaším chlupatým přítelem impozantní doga nebo dekorativní čivava.

  • Kocky

    Psím ani tak ne – za to kočičím úplně propadám!