Povstali naši předkové z mořských hlubin?

0
651

V naší západní civilizaci je dnes běžně akceptována Darwinova teorie o tom, že moderní člověk vzešel před desítkami milionů let z primátů, a že tedy našimi nejbližšími příbuznými jsou lidoopi. Ale i tato teorie má své slabiny a soudobá věda s ní souhlasí v podstatě jen proto, že žádnou lepší nemá. Ovšem i mezi vědci se najdou pochybovači, kteří dovedou poukázat na slabá místa, a nabídnout jiné řešení.

Jedním z takových mužů byl i Sir Alister Hardy (1896 – 1985), jeden z nejvýznačnějších mořských biologů 20. století. Ten přišel v 60. letech s tzv. teorií vodní opice, která nabízí alternativní pohled na to, jak jsem se z „opice stali člověkem“.

Hardyho zaujal fakt, že například naši dávní předkové postupně ztratili srst, a to i v době kdy se na Zemi na velmi dlouhou dobu výrazně ochladilo. A proč vlastně začali chodit hominidi po dvou, když je to muselo oproti konkurenci a nepřátelům značně znevýhodnit? Slavný vědec vysvětluje tyto a další nejasnosti následujícím způsobem.

Člověk v roli tučňáka

Po ztrátě srsti se u našich předků vyvinul stejný podkožní tuk, jaký najdeme například u velryb, ale také u jiných velkých mořských savců. To Hardyho přivedlo k úvaze, že za sebou máme nezanedbatelně dlouhou etapu vývoje ve vodě. Tím také vysvětluje zvláštní ochlupení, které nám zůstalo. K jeho současné podobě mohlo přispět obtékání těla vodou. I naše chůze po dvou může být důsledkem pobytu ve vodě. Dávní hominidé se mohli dostat například na ostrovy u afrických břehů a pohybovat se tu podobně, jako to dnes dělají tučňáci. Odpovídalo by to tomu, že tělo bylo lépe přizpůsobeno pohybu ve vodě a na souši se pak pohybovalo trochu nemotorně. Na ostrovech ale nejspíš nežili žádní velcí nepřátelé, takže tato schopnost, resp. nešikovnost, nebyla na závadu.

[pullquote_right]Hardyho zaujal fakt, že například naši dávní předkové postupně ztratili srst, a to i v době kdy se na Zemi na velmi dlouhou dobu výrazně ochladilo. A proč vlastně začali chodit hominidi po dvou, když je to muselo oproti konkurenci a nepřátelům značně znevýhodnit?[/pullquote_right]

Alister Hardy shromáždil ve své pozoruhodné teorii řadu argumentů, které naznačují, že bychom ji neměli zavrhovat jako naprostý nesmysl. Například máme pružnější páteř než jiné velké opice (mezi které opravdu patříme), což nám dovoluje velmi zdatně plavat. Navíc velké opice prakticky plavat vůbec neumějí. Na rozdíl od primátů můžeme plakat, tedy ronit slzy. Tato schopnost překvapivě neschází mnoha mořským tvorům. Na nohou i rukou máme pozůstatky plovacích blán: však si je sami prohlédněte mezi svým palcem a ukazováčkem. Dodnes lze asi u sedmi procent populace tyto blány objevit ve velmi výrazné podobě.

Přímořská strava nám rozvinula inteligenci

Žádní jiní primáti nemají schopnost zadržovat dech pod vodou. Vlastně vůbec nejsou schopni dech zadržet. Tato dovednost nám pak nejspíš umožnila naučit se artikulovaně mluvit. Tvar lidského nosu je naprosto jedinečný: díky tomu jsou nozdry chráněny před nabíráním vody při plavání. Podobně jako mořští savci máme vyvinutý potápěcí reflex, čemuž je při potápění uzpůsobena i činnost srdce a dalších důležitých orgánů. Nic takového jiní primáti nemají.

To, že naši předkové mohli žít dlouhá desetitisíciletí na mořském pobřeží, znamenalo i radikální změnu jejich jídelníčku. Od sběru lesních plodin, kořínků a lovů drobných obratlovců přešli na korýše, měkkýše, malé ryby, zkrátka na pestrou mořskou stravu bohatou na bílkoviny. Jejich zvýšený přísun se mohl podílet na zvětšení mozku a rozvoji inteligence.