Pondělí, Leden 23, 2017
Čechy byly v pozdním pravěku a ve středověku zemí drahým kovům zaslíbenou. Připomínky dolování a rýžování zlata nacházíme v pověstech, pohádkách i v historických a archeologických svědectvích. A nedávaly spát ani našim pradědům, zvláště poté, co se k nim dostávaly zprávy o zlatokopech na vzdálené Aljašce. Nemůžeme se proto divit, že i oni si aspoň trochu vyzkoušeli, jaké to je, onemocnět zlatou horečku.
Okolní svět je stále plný tajemství, která nedávají současným vědcům spát. Patří k nim i některé starověké vynálezy, které jsou natolik vyspělé, až se skoro nechce věřit, že vznikly tak dávno.
Hroby, ale i odpadní jámy plné mrtvol mužů, žen a dokonce i dětí, jejichž kostry jsou naházené na sobě. Končetiny polámané, někdy i stopy po useknutí hlav... Důvod? Neznámý. Zdá se vám, že jste se ocitli v úvodní scéně nějakého béčkového amerického hororu? Ale vůbec ne. Tak totiž vypadají některé archeologické nálezy z Čech mladší doby bronzové.
Bývají považováni za naše lehce zaostalé příbuzné. Běžně se uvádí, že neandrtálci byli slepou vývojovou linií lidstva a že s Homo sapiens, tedy člověkem moudrým, nemají mnoho společného. Ale jako už tolikrát v dějinách lidstva je všechno trochu jinak.
Nejenom na Balkáně, ale i jinde v Evropě byla a někde stále ještě je živá víra v upíry, kteří jsou někdy nazýváni také „neživými“. Na důkaz toho se občas po celé Evropě objevují hroby podivně pohřbených lidí. Jejich těla bývají poznamenána zoufalou snahou jejich současníků, aby se tito lidé nevraceli do světa živých a nepáchali tam zlo.
Gotické katedrály skrývají nejedno tajemství. Někdo dokonce tvrdí, že středověcí kameníci dokázali do reliéfů, sošek, maleb a další výzdoby skrýt nejen mnohé alchymistické tajemství, ale také prapodstatu našeho světa. Stačí se jenom podívat do některé takové katedrály a nemusíme proto jezdit do Francie nebo Anglie, zemí proslulých gotickými památkami. Stačí navštívit Svatovítský chrám v Praze nebo chrám sv. Barbory v Kutné Hoře.
Byl génius, nebo podvodník? Můžeme jeho proroctví brát vážně, nebo si z nich rovnou dělat legraci? Už po staletí se o osobnosti slavného proroka Nostradama vedou spory. On sám by byl asi překvapen, jak na něj někteří lidé pohlížejí.
Nejen ve své době byl považován za legendu mezi rytíři a bojovníky třetí křížové výpravy. Anglický král Richard Lví srdce se stal hrdinou příběhů o Robinu Hoodovi a potkáme se s ním i v románu Ivanhoe od Waltera Scotta. Jako správný rytíř byl pochopitelně považován i za lamače ženských srdcí. Ale bylo to všechno, co se o něm vypráví, skutečně pravda?
Původně nenápadnou bitvou na Bílé hoře 8. listopadu 1620 začala politická katastrofa, která ovlivnila dějiny našeho národa na několik následujících století. Z vojenského hlediska šlo spíše o „bitvičku“, která byla až později zahrnuta pečlivými historiky do válečného šílenství, jež ze školy známe jako třicetiletou válku.
O zrůdnostech, které dokázali napáchat Hitler nebo Stalin, ví každý. I v jiných zemích ale žili diktátoři, o kterých dnes mnohdy nemáme ani tušení, nebo je ve srovnání s těmito monstry považujeme za „mírné beránky“. Omyl. Zvrhlosti, kterých byli schopni, si s Hitlerem nebo se Stalinem v ničem nezadaly.

NEJNOVĚJŠÍ

NEJČTENĚJŠÍ