Neděle, Únor 26, 2017
Krása přírody nezná mezí. Budiž příkladem příběh 80letého Davida Latimera, který v roce 1960 zasadil semínka podeňky do skleněného demižonu, který následně zazátkoval.
Městečko Gryfin na severu Polska je sice velmi staré a leží v krásné přírodě západního Pomořanska, ale v posledních letech se jeho největší turistickou tradicí stal tzv. Hákový les.
Na tuto otázku konečně známe odpověď. Podle entomologů je pro mouchy tento „rituál“ nezbytný.
Vypadá to, že šimpanzi jsou nám bližší, než jsme si až dosud mysleli.
Snímek, který právě vidíte, byl pořízen v jedné lékařské laboratoři v USA a je na něm zobrazen odběr krve. Nešlo by o nic mimořádného, nebýt toho, že krev je modrá. A nejde o falzum. Na Zemi skutečně existuje živočich, v jehož těle koluje takto zbarvená životadárná tekutina.
Sněhové válce na poli poblíž městečka Picabo v Idahu vypadaly na první pohled jako práce mnoha hravých dětských rukou – jen u nich chyběly lidské stopy.
Rumunská geologická literatura má jeden specifický termín – trovant. Jde o „rostoucí kameny“, které se vyskytují na dvou místech v kraji Vâlcea. Specifické vlastnosti na pohled docela obyčejných balvanů se projevují po dešti: začnou zvětšovat svůj objem a rostou doslova jako houby.
Expedice Nautilus objevila na dně oceánu poblíž kalifornských Channel Islands něco opravdu záhadného: temně fialový zářící blob, který se pohupoval na jedné skalní stěně.
Pokud by všechny živočišné druhy na naší planetě byly na stejné úrovni vývoje, co by se dělo? Spolupracovaly by, nebo by se mezi sebou snažily povraždit?
Nebýt „žihadlového indexu“, tak jistého Justina Schmidta znali jen jeho kolegové z univerzity v Arizoně. Jenže muž, který je povoláním entomolog, vytvořil doslova s nasazením vlastního života něco, co si zapamatuje leckdo z nás, obzvláště ti, kteří „milují“ vosy, včely, mravence, komáry a další podobné hmyzí potvůrky.

NEJNOVĚJŠÍ

NEJČTENĚJŠÍ