Čtvrtek, Duben 27, 2017
Vědci z University of St Andrews za pomoci počítačové simulace zjišťovali, jak bude vypadat konec života na naší Zemi. Teorie, že Slunce bude za několik miliard let několikanásobně větší než dnes a pohltí tři první terestrické planety, není nová. Ale až teď se výzkum zaměřil na to, jak to bude s vymíráním druhů na Zemi. Podle skotských vědců bude mezníkem masové vypařování oceánů.
Není snad dne, aby se v médiích neobjevila „zaručená“ zpráva o tom, že lidstvu hrozí globální katastrofa, která změní celý svět. Podle nové studie oxfordských matematiků však nehrozí, že by na nás v tomto století např. spadl asteroid či se odehrálo natolik ničivé zemětřesení, které by zahubilo veškerý život na naší planetě. Největší hrozbou jsme si my sami.
Pravidelné záplavy, častá zemětřesení, vysoké riziko sopečného výbuchu, lesní požáry… Některá místa naší planety čelí přírodním katastrofám častěji než jiná. Která jsou ta nejnebezpečnější?
Střední vzdálenost Měsíce od Země je 384 400 km. Jde o poměrně velké těleso, které by mohlo být klidně plnohodnotnou planetou – pokud by obíhalo kolem Slunce a ne kolem Země. Jak by ale vypadala naše noční obloha, kdyby na místě Měsíce byly planety naší sluneční soustavy?
Podívejte se, jaké krásné záběry oblohy se dají pořídit, když je člověk ve správnou dobu na správném místě. Napište nám do diskuze, jaká fotka se vám líbí nejvíc.
Vědci z univerzity ve Washingtonu přišli k senzačnímu závěru: jestliže chceme životnímu prostředí pomoci, měli bychom méně pracovat. Podle nich to neznamená, že bychom se v práci měli začít flákat, ale stačilo by zkrátit pracovní týden o jediný den.
Američtí vědci jsou na prahu historického objevu. Vůbec poprvé se podařilo získat vzorky živých organismů ze subglaciálního jezera Whillans. Na konci ledna se provrtali skrz 800 m silný led k jezeru a měli pouhé dva dny na to, aby stihli odebrat vzorky vody, než se otvor znovu zavře. Mise byla úspěšná: získali vzorky vody i sedimentu a také stovky Petriho misek s živými organismy.
Velmi hezký přírodní jev – perleťová oblaka - byl k vidění 9. prosince po západu slunce nad Skotskem. Jde o stratosférické mraky, které vznikají ve výšce 15 až 30 km. Vyžadují ale vzácnou kombinaci přírodních faktorů, mimo jiné teplotu nižší než -78 °C a Slunce v postavení několika stupňů pod horizontem.
Podívejte se na zajímavé video, které zachycuje naši mateřskou planetu v noci. Na první pohled to vypadá, jako by se proměnila v temnou elektrickou „kouli“ ozářenou městskými aglomeracemi.
Začalo to před více než 20 lety, když profesor univerzity v australském Wollongongu Edward Bryant učinil na jihovýchodním pobřeží Austrálie neuvěřitelný objev. Na vysokých útesech, daleko nad hranicí příboje, objevil neobvyklou směsici povalujících se kamenů, které neodpovídaly okolnímu geologickému podloží.

NEJNOVĚJŠÍ

NEJČTENĚJŠÍ