Největším nepřítelem člověka na Měsíci je prach

1
1534

Jedním z pozemských cílů je kolonizace Měsíce. Jenže náš věrný souputník nás zřejmě nepřijme moc přátelsky – vědci se domnívají, že prach na jeho povrchu je pro člověka jedovatý.

Měsíc je pokryt silnou vrstvou velmi jemného prachu, který snadno pronikne do dýchacích cest, což může u budoucích osadníků vyvolat různé druhy rakoviny podobné těm, které vzniknou při vdechování azbestu či sopečného popela. Před vysoce nebezpečným měsíčním prachem astronauty dostatečně neochrání ani skafandry a další ochranné pomůcky. K tomuto závěru dospěl tým odborníků z univerzity v Tennessee složený z lékařů, radiologů a toxikologů, který zkoumal, v jakých podmínkách budou na Měsíci pracovat budoucí mise.

Našeho souputníka navštívilo dosud 12 lidí, kteří na něm pobyli jen krátce, obvykle dva nebo tři dny. S delším pobytem nemáme dosud zkušenosti, ale největší riziko představuje zjevně měsíční prach. Jeho ostré částečky budou astronauté vdechovat, čímž dojde k nevratnému poškození plic. Působení prachu může vést také k rozvoji rakoviny a dalších zdravotních problémů, jako je poškození kůže nebo zraku. Abrazivní lunární prach se dostane naprosto kamkoli včetně obytných prostorů.

[pullquote_right]Před vysoce nebezpečným měsíčním prachem astronauty dostatečně neochrání ani skafandry a další ochranné pomůcky.[/pullquote_right]

Největší škody na lidském zdraví napáchá jeho vdechnutí. Mikroskopické ostré částečky snadno proniknou i skrz ochranné pomůcky a skafandry. To ostatně zjistili už i astronauté z misí Apollo. Kromě respiračních a kardiovaskulárních potíží může ale dojít i k rozvoji nádorových onemocnění.

Astronautům hrozí také vážné poškození kůže. Nejvíc ohroženy jsou „anatomicky exponované“ části těla jako prsty, lokty, kotníky a kolena. „Měsíční prach je natolik abrazivní, že pronikl i trojitou vrstvou podobnou kevlaru na obuvi astronauta Jacka Schmitta,“ stojí ve zprávě výzkumného týmu. Je třeba počítat i s poškozením zraku.  Prach se do očí může dostat přirozenou cestou v prostředí mikrogravitace nebo mechanicky z astronautových prstů. Odřená rohovka není žádná legrace ani na Zemi, natož pak pro člověka pracujícího ve vesmíru.

Výzkumníci testovali simulované lunární prachové částice, protože měsíční prach v pozemských podmínkách nelze ověřit. Vzorky, které přivezli astronauté z Apolla, nejsou skladovány v přirozeném měsíčním prostředí – nejsou například vystaveny UV záření ani uchovávány ve vakuu, takže nemají vlastnosti skutečného prachu, jaký se vyskytuje na Měsíci. Nicméně astronauté z misí Apolla potvrzovali jeho nežádoucí účinky postihující kůži, oči a dýchací cesty. Upozorňovali také, že prachu čelili i v lunárním modulu a v kosmické lodi poté, co ho sem přenesli na skafandrech.

Zdroj: universetoday.com

  • Nvm jak to je s jedovatostí prachu, ale prach je hlavně na měsíci problém kvůli nižší gravitaci a tak jsou potřeba obleky, který ten prach odpuzují… Takže si myslím, že by právě byl problém (i kdyby ten prach jedovatý nebyl), že by se člověku rychle zanesly plíce prachem a udusil by se tak (samozřejmě v případě, že by neměl vzduch filtrovaný nějak).