Největším nepřítelem člověka na Měsíci je prach

Jedním z pozemských cílů je kolonizace Měsíce. Jenže náš věrný souputník nás zřejmě nepřijme moc přátelsky – vědci se domnívají, že prach na jeho povrchu je pro člověka jedovatý.

Měsíc je pokryt silnou vrstvou velmi jemného prachu, který snadno pronikne do dýchacích cest, což může u budoucích osadníků vyvolat různé druhy rakoviny podobné těm, které vzniknou při vdechování azbestu či sopečného popela. Před vysoce nebezpečným měsíčním prachem astronauty dostatečně neochrání ani skafandry a další ochranné pomůcky. K tomuto závěru dospěl tým odborníků z univerzity v Tennessee složený z lékařů, radiologů a toxikologů, který zkoumal, v jakých podmínkách budou na Měsíci pracovat budoucí mise.

Našeho souputníka navštívilo dosud 12 lidí, kteří na něm pobyli jen krátce, obvykle dva nebo tři dny. S delším pobytem nemáme dosud zkušenosti, ale největší riziko představuje zjevně měsíční prach. Jeho ostré částečky budou astronauté vdechovat, čímž dojde k nevratnému poškození plic. Působení prachu může vést také k rozvoji rakoviny a dalších zdravotních problémů, jako je poškození kůže nebo zraku. Abrazivní lunární prach se dostane naprosto kamkoli včetně obytných prostorů.

Největší škody na lidském zdraví napáchá jeho vdechnutí. Mikroskopické ostré částečky snadno proniknou i skrz ochranné pomůcky a skafandry. To ostatně zjistili už i astronauté z misí Apollo. Kromě respiračních a kardiovaskulárních potíží může ale dojít i k rozvoji nádorových onemocnění.

Astronautům hrozí také vážné poškození kůže. Nejvíc ohroženy jsou „anatomicky exponované“ části těla jako prsty, lokty, kotníky a kolena. „Měsíční prach je natolik abrazivní, že pronikl i trojitou vrstvou podobnou kevlaru na obuvi astronauta Jacka Schmitta,“ stojí ve zprávě výzkumného týmu. Je třeba počítat i s poškozením zraku.  Prach se do očí může dostat přirozenou cestou v prostředí mikrogravitace nebo mechanicky z astronautových prstů. Odřená rohovka není žádná legrace ani na Zemi, natož pak pro člověka pracujícího ve vesmíru.

Výzkumníci testovali simulované lunární prachové částice, protože měsíční prach v pozemských podmínkách nelze ověřit. Vzorky, které přivezli astronauté z Apolla, nejsou skladovány v přirozeném měsíčním prostředí – nejsou například vystaveny UV záření ani uchovávány ve vakuu, takže nemají vlastnosti skutečného prachu, jaký se vyskytuje na Měsíci. Nicméně astronauté z misí Apolla potvrzovali jeho nežádoucí účinky postihující kůži, oči a dýchací cesty. Upozorňovali také, že prachu čelili i v lunárním modulu a v kosmické lodi poté, co ho sem přenesli na skafandrech.

Zdroj: universetoday.com