Voyager 1 – východ ze sluneční soustavy zakázán?

11
756

Sonda Voyager 1, kterou NASA vyslala do vesmíru 5. září 1977, brázdí už 36 let prostory sluneční soustavy. Ze všech přístrojů zhotovených člověkem se tak dostala nejdál od Slunce a teď už má před sebou jediný úkol: proniknout za hranice sluneční soustavy a zkoumat mezihvězdný prostor.

Sluneční soustavu měla podle propočtů NASA opustit už v minulých dnech, ale zatím se tak nestalo. Předpokládá se, že sonda se dostala do nové, dosud neznámé oblasti sluneční soustavy, které se pracovně říká „magnetická magistrála“.

Hranice sluneční soustavy je poněkud vágní pojem. Kolem Slunce se rozprostírá speciální zóna – heliosféra. Vnitřní částice slunečního větru se pohybují od Slunce směrem k hranici sluneční soustavy až do oblasti tzv. heliopauzy. V té se sluneční vítr mísí s částicemi mezihvězdné hmoty a vzájemně se ruší. Heliopauza leží od Slunce ve čtyřikrát větší vzdálenosti než Pluto. Vnější hranice heliopauzy je oblast, ve které už převládá intenzita kosmického záření z okolního vesmíru. Právě tato zóna se považuje za hranici sluneční soustavy a té měla sonda dosáhnout v minulých dnech.

Kromě ní ale existuje i další – gravitační hranice. Ta leží přibližně ve vzdálenosti dvou světelných let od naší mateřské hvězdy a její rádius je přibližně 1000x větší než hranice heliopauzy.  V polovině cesty ke gravitační hranici leží hypotetické Oortovo mračno. Jeho existence nebyla sice dosud prokázána, ale potvrzují ji četné nepřímé důkazy, mj. komety s dlouhou periodicitou.  Soudí se, že Oortovo mračno tvoří třetí hranici sluneční soustavy. Pokud nenastane něco nepředvídatelného, Voyager 1 pronikne do Oortova mračna za 17,5 tisíce let, cesta ke gravitační hranici mu bude trvat 35 tisíc let.  O tom se ale nedozvědí ani naši prapotomci, protože sonda bude schopná dodávat informace zhruba do roku 2020.

Sonda se dostala do dosud neznámé oblasti sluneční soustavy – na magnetickou magistrálu. V ní se rychlost slunečního větru zvyšuje vlivem magnetického pole, jehož zdrojem je Slunce. To znamená, že hranice sluneční soustavy je mnohem dál, než se původně předpokládalo.

Voyager 1 ale stále není ani u výstupu z nejbližší hranice sluneční soustavy, i když se jí podle některých znaků přibližoval.  Tím prvním byl vstup do oblasti nulového tlaku slunečního větru. V prosinci 2010 se pak sonda dostala do zóny silného magnetického pole, kde se sluneční vítr začal mísit s mezihvězdnými částicemi. V červnu 2012 byl zaznamenán významný pokles hustoty částic slunečního větru a očekávalo se, že Voyager 1 vyšle signál, že se začínají pohybovat v opačném směru. Místo toho se stalo něco jiného.

Sonda se dostala do dosud neznámé oblasti sluneční soustavy – na magnetickou magistrálu. V ní se rychlost slunečního větru zvyšuje vlivem magnetického pole, jehož zdrojem je Slunce. To znamená, že hranice sluneční soustavy je mnohem dál, než se původně předpokládalo. Kdy Voyager 1 opustí magnetickou magistrálu, není zatím vůbec jasné. Podle specialistů z NASA není totiž vyloučeno, že Slunce může na meziplanetární prostor působit i dalšími způsoby, o kterých věda dosud nemá ani tušení.