Vědci z NASA mají plán, jak posunout Zemi dál od Slunce

24
895

I když to zní neuvěřitelně, odborníci z NASA již mají plány, jak posunout Zemi dále od Slunce, aby ji udrželi déle v obyvatelné zóně. Zatím je tahle ďábelská myšlenka jen na papíře, ve vzdálené budoucnosti však není neuskutečnitelná.

Jasnost Slunce přibližně každou 1,1 miliardy let roste o 10 % a naše hvězda tak zvyšuje i svůj zářivý výkon, který vysílá k Zemi. Díky tomu se může stát, že zhruba za půl miliardy let naše planeta nebude v obyvatelné zóně. Nicméně i s tímto faktem NASA počítá a má už dokonce první plány, jak Zemi „prodloužit život“.

Pomůže nám gravitační prak

Posunout celou planetu do nové obyvatelné zóny je totiž jediným způsobem, jak zachránit lidstvo. Pokud by se nepodařilo Zemi přestěhovat, všechna voda se vypaří i s atmosférou do vesmíru a Slunce by planetu nakonec pohltilo.

Dobrou zprávou však je to, že princip tohoto plánu nejenže existuje, ale je v provozu v menším měřítku od roku 1970. Tehdy NASA poprvé využila tzv. gravitační prak při vysílání vesmírných sond do vesmíru. Tento manévr byl využit především u sond Voyager, které byly navedené do blízkosti jiné planety, kde se odrazily od jejich gravitačního pole.

Vhodný asteroid by bylo možné využít jako gravitační prak.

Posunout celou planetu by však bylo ve srovnání s „obyčejnou“ sondou mnohem složitější. S tím nicméně počítají i vědci z NASA, podle nichž by dostatečně velký satelit vyslaný k Zemi dokázal ovlivnit jak svoji dráhu, tak i dráhu Země. Ve studii NASA se proto spekuluje o tom, že by bylo možné využít asteroid s alespoň 80 km v průměru, vybavený solárním pohonem, který by se naváděl k průletům ve vzdálenosti 15 až 25 tisíc kilometrů od Země.

Špatnou zprávou je to, že se nejedná o rychlý a ani jednoduchý proces. Musel by se opakovat nejméně 6000krát, některé odhady spekulují až o jednom miliónu. Vše by totiž záviselo na velikosti asteroidu a rychlosti jeho průletu.

NASA tím může způsobit nedozírnou katastrofu

NASA se možnými negativními důsledky tohoto manévru nezabývá, i když podle mnohých odborníků je zřejmé, že bychom si zahrávali s ohněm. Tento proces by totiž způsobil prudké výkyvy počasí, mj. velmi silné bouře, obří tsunami a chaotická střídání ročních dob, které by samy mohly vyhubit všechen život na Zemi. Změnila by se také zemská rotace, takže den by se zkrátil třeba na 23 hodin. A kdo ví, co by se stalo, kdyby se z Marsu stal blízký soused Země – přiblížení oběžných drah by mohlo být pro obě planety fatální.

Zatím můžeme naštěstí klidně spát, protože plán bude možné uskutečnit až v hodně vzdálené budoucnosti. Odhaduje se, že potřebné technologie a know-how budou dostupné až za 40 miliónů let.

Zdroj: io9.com