Kdo zabil Mozarta? Možná Salieri, možná zednáři!

0
1810

Jeho jméno znají i ti, které vážná hudba nezajímá. Z jeho pera doslova tryskaly melodie, které bychom dnes bez váhání označili za hity. Mohl se topit v penězích a slávě, jenže jeho životní realita měla do takové idyly daleko.

Osud mu vyměřil pouhých 35 let, s manželkou Konstancí prožíval bouřlivé manželství plné oboustranných nevěr a hodně divokých hádek a nad jeho smrtí se vznáší několik otazníků, na které už zřejmě nikdy nedostaneme jednoznačné odpovědi.

Wolfgang Amadeus Mozart byl geniálním dítětem a jeho talentu už v dětství využíval hlavně jeho otec Leopold. Vozil talentovaného synka po Evropě, včetně panovnických dvorů, a malý „Wolfi“ sklízel ovace i obdiv znuděné šlechty. Otec Mozart byl nejen hudebník, ale také oddaný člen zednářské lóže. A svého syna vedl rovněž touto cestou. Právě u zednářství pak začínají a končí největší záhady obklopující život nesmrtelného hudebníka a skladatele.

Za všechno může „Kouzelná flétna“

Wolfgang sám se stal členem jedné z rakouských zednářských lóží v polovině 80. let 18. století. A nebyl by to on, známý „hitmaker“, aby také svým zednářským bratrům nevěnoval některá ze svých děl: například kantátu „Zednářská radost“ nebo skladbu „Zednářská smuteční hudba“.  Vrcholem jeho zednářské tvorby pak byla nesporně opera „Kouzelná flétna“, která prý obsahuje mnohá zednářská tajemství a rituály. Jak se později ukázalo, stala se možná právě tato stále velmi hraná opera Mozartovi doslova osudnou.

[pullquote_right]Vrcholem jeho zednářské tvorby pak byla nesporně opera „Kouzelná flétna“, která prý obsahuje mnohá zednářská tajemství a rituály. [/pullquote_right]

„Kouzelná flétna“ byla Wolfgangovou poslední operou. Premiéru měla na konci září roku 1791, pouhé tři měsíce před skladatelovou smrtí. Mozart měl už dlouho před tím podezření, že se ho někdo snaží otrávit. Nikdo ale jeho podezření nepřikládal valného významu. Byl pověstný svou sebestředností a sklonem k hysterii, takže jeho přátelé a blízcí považovali tyto obavy za další z výmyslů jeho bouřlivé mysli. Ještě 18. listopadu 1791 dirigoval Mozart v zednářské lóži „U korunované naděje“ svou „Zednářskou kantátu“. Ale o dva dny později ulehl, protože trpěl horečkou a úporným zvracením. Svou pozemskou pouť skončil 5. prosince, oficiálně na selhání ledvin.

Vyzradil jsi tajemství, zemřeš…

A pak nastal čas pro spekulace. Zemřel slavný skladatel přirozenou smrtí? Možná ne, stále častěji se objevovaly zprávy o tom, že byl otráven. Někdy bývá za „vraha“ označován Antonio Salieri, ve své době velmi známý skladatel, který ale rozhodně nebyl Mozartovým přítelem a podle všeho mu záviděl hlavně obrovský talent i úspěch u korunovaných hlav.

[pullquote_left]Někdy bývá za „vraha“ označován Antonio Salieri, ve své době velmi známý skladatel.[/pullquote_left]

Nemalé podezření padlo také na zednáře. Proč by se ale právě oni chtěli zbavit svého významného bratra? Hned ze dvou důvodů. Tím první je Wolfgangovo neuspořádané soukromí. Žil jako bohém, rozhazoval tisíce, miloval obdiv fanoušků i žen. Dokázal utrácet peníze, které ani neměl, takže se neustále potýkal s obrovskými dluhy. To všechno zednáři odsuzovali, a některému z řádových demagogů se proto mohl zdát skladatel „nepohodlnou osobou“, která poškozovala pověst řádu.

Mnohem závažnějším důvodem ale mohla být právě opera „Kouzelná flétna“. Mnozí ze spolubratrů nemohli Mozartovi odpustit, že se díky ní dostala řádová tajemství mezi nezasvěcené, že skladatel v touze napsat dílo, které budou lidé milovat a oslavovat, zapomněl na to, že byl vázán sliby mlčenlivosti.

Kdo si objednal Requiem?

Wolfgang sám se stal členem jedné z rakouských zednářských lóží v polovině 80. let 18. století.

Záhady panují i kolem slavného Mozartova „Requiem“, skladby, která se tak výrazně liší od všeho, co do té doby napsal. Vzniklo rovněž nedlouho před skladatelovou smrtí a zůstalo nedokončeno. Wolfgang do něj vtělil veškeré své umění i vnitřní běsy a paranoiu, které v sobě nosil. Dodnes se muzikologové přou, komu byla skladba určena. Objednal si ji někdo, nebo si ji opravdu napsal sám pro sebe? Hovořilo se dokonce o tom, že tajemným objednavatelem byla podivná bytost ze záhrobí.

Legendy a spekulace doprovázely Mozarta doslova až do hrobu. Uvádí se, že Mozart, jeden z největších hudebních géniů všech dob, byl pohřben do společného hrobu na dnes takřka zapomenutém vídeňském hřbitově „Sankt-Marxer-Friedhof“. Dnes je toto místo udržováno a viditelně označeno, dokonce přibývá názorů, že to snad ani společný hrob pro chudé a anonymní Vídeňany nebyl. Kdo ví… Ale Wolfgang nejspíš nedošel klidu ani na onom pomyslném „druhém břehu“.