Krysař z Hameln – masový vrah nebo schopný agitátor?

2
1845

Celé to začíná jako horor. Píše se rok 1284 a v saském městě Hameln se odehraje příběh, který je někým považován za smyšlenku, jiní v něm hledají odezvu skutečných událostí. Muž, kterému se bude v budoucnu přezdívat „Krysař z Hameln“, odvede takřka před očima dospělých 130 dětí. Podle pověsti je to akt pomsty za nezaplacený dluh, když pochytal měšťanům všechny krysy, které likvidovaly zásoby a šířily nákazy. Za tuhle špinavou práci mu městská rada nejdříve slíbila tučnou odměnu, na kterou pak jaksi pozapomněla. Podle historiků může být všechno trochu složitější.

Ze středověké tragédie výnosný kšeft

Postavy krysařů k nám vystupují z temnějších zákoutí středověku v celé Evropě. Byli to muži, kteří se zabývali, jak bychom dnes řekli my, deratizací: zbavovali tedy obce přemnožených a obtížných hlodavců. Jejich povolání bylo považováno za nečisté, podobně jako tomu bylo v případě katů, kejklířů nebo třeba koželuhů. Lidé se jich štítili, i když je potřebovali. Hamelnský krysař se od svých kolegů ale trochu lišil. Krysy a potkany prý lákal hrou na flétnu. A na ni uměl hrát tak čarovným způsobem, že když se naštval na pány radní, odlákal jim takřka veškerou omladinu, která se v Hameln nacházela. Dívky a chlapce vyvedl z města a už je nikdy nikdo neviděl.

[pullquote_right]Krysař žije v Hameln v podstatě dodnes, protože se stal výnosným turistickým artiklem, na kterém se dá stále slušně vydělat. Spát ovšem nedá ani seriózní vědě, která tvrdí, že prastarý příběh mohl mít velmi reálný základ.[/pullquote_right]

Romantičtější verze hovoří o tom, že je ukryl v jeskyni, odkud už nebylo návratu. Verze realističtější mluví o tom, že kouzelná flétna je zfanatizovala natolik, že vstoupili do řeky Vesery a v ní se utopili. A pak existuje ještě jedna verze, veskrze pragmatická, hovořící o tom, že se radní včas o krysařově skutku dozvěděli, zaplatili a mladí Hamelňané se vrátili v pořádku domů. Krysař žije v Hameln v podstatě dodnes, protože se stal výnosným turistickým artiklem, na kterém se dá stále slušně vydělat. Spát ovšem nedá ani seriózní vědě, která tvrdí, že prastarý příběh mohl mít velmi reálný základ.

Místo vraždy šťastný konec

Legendu o krysařovi máme poprvé zapsánu v Lüneburském rukopisu z poloviny 15. století. Existovala prý ale starší verze, která vznikla jen pár let poté, co hamelnské děti zmizely. Byla vepsána v mozaice tamějšího kostela, který bohužel vyhořel. Zajímavé je, že zmínky o krysách a jiných hlodavcích se objevují v příběhu až na konci 16. století. Předtím se vše točilo hlavně kolem zmizelých dětí. Můžeme se proto domnívat, že „krysařské“ detaily jsou básnickou licencí. Soustředit se můžeme pouze na to, proč mladí lidé zmizeli.

Teorií je víc. Mohli podlehnout nějaké epidmické chorobě, nebo byli ze stejného důvodu vyhnáni z města, aby nenakazili zbytek obyvatel. Děti také mohly být „naverbovány“ někým, kdo sháněl duše pro dětské křížové výpravy nebo jiná vojenská tažení. Nemuselo se totiž vůbec jednat o jedince předškolního věku, nýbrž o pubertální mládež. Existuje také varianta, že se jednalo o masovou vraždu, protože podle některých zpráv byly po několika letech v lesích nedaleko Hameln nalezeny četné dětské ostatky ukazující na nějakého šíleného vraha.

V poslední době se němečtí i čeští historikové ale přiklánějí k verzi, která není zdaleka tak drastická. „Krysař“ mohl být vyslancem nějakého středověkého lokátora, tedy člověka, který měl na starost osídlení dosud neobydlených oblastí ve střední a východní Evropě.

Stopy vedou na Moravu

I když lokátoři nabízeli těm, kteří přijali nabídku stát se novousedlíky v nějaké neznámé divočině vzdálené stovky kilometrů od domova, daňové úlevy a jiné výhody, nebylo jistě vždycky jednoduché sehnat vhodné lidi. A lokátor byl zase jenom služebníkem nějaké vrchnosti. A ta určitě nebyla nadšena, když „dodávky“ nových obyvatel vázly. Proto se nějaký šikovný agitátor, ať už s píšťalou nebo bez ní, vždycky hodil. Zvláště takový, který sehnal mládež na prahu dospělosti. Hamelnské adolescenty sice čekala nejistá budoucnost, ale rozhodně lepší než skončit někde rozčtvrceni v lese.

Zdá se, že i po více než 700 letech nejspíš dokážeme najít místo, kam „Krysař“ Hamelňany odvedl. Na Moravě byla lokalizována zaniklá vesnice Hamlíkov. Nacházela se v Drahaňské vrchovině, kraji, který patřil mezi ty, které se na konci 13. století ocitly v centru kolonizace. Tu zdejší měl na starost olomoucký biskup Bruno ze Schauenburgu. A onen Schauenburg se nachází nedaleko Hameln. Možná dokonce samotný biskup poslal lokátora a jeho lidi do Saska, aby přivedli jeho krajany. Důkazem, že se vše mohlo odehrát tak, jak jsme popsali v předešlých řádcích je například jméno zmizelé vsi.

Hamlíkov znamenal v podstatě „vesnice lidí z Hameln“. A ještě dlouhá staletí po úspěšné kolonizaci se v kraji objevovala německá jména, která neznáme odnikud jinud, než původně právě z okolí Hameln. Samotný Hamlíkov poprvé zmizel z mapy ve 14. století, kdy jej zničili husité. Ale zdejší obyvatelé to nevzdali a založili si nový domov. Morovou epidemii v 16. století už ale nezvládli a nebýt snahy současných archeologů, Hamlíkov by navždy zmizel v černé díře dějin.