Noc uprostřed dne – záhadný jev stále neobjasněn

9
1651

Fenomén nenadálého nástupu tmy uprostřed slunečného dne zajímá všechny badatele v oblasti paranormálních jevů už delší dobu. K prvním nejlépe popsaným patří případ, ke kterému došlo v r. 1911 v Louisville v americkém státě Kentucky: 7. března kolem osmé hodiny ranní se znenadání setmělo tak, že nebylo vidět na krok. Lidé ve volném prostoru ztráceli orientaci, a protože nevěděli, co se děje, začali panikařit. Zvláštní úkaz trval asi hodinu a půl.

„Vypadalo to, jako by město a jeho nejbližší okolí zahalil kouř z mohutného požáru, nebo jako kdyby měla zničehonic přijít nějaké obrovská bouřka,“ vypovídali později šokovaní obyvatelé města. Podle pozdějších šetření mělo jít o atmosférický odraz silných lesních požárů, které tehdy zachvátily Kanadu. Jenže v kanadských lesích v březnu roku 1911 prý žádný velký požár zaznamenán nebyl…

[pullquote_right]Byl bezmračný podvečer, nebe bylo jasné a slunce ještě svítilo. Foukal teplý vítr. Najednou se setmělo tak rychle, že všichni měli pocit, že je půlnoc.[/pullquote_right]

S mimořádně rychlým nástupem tmy uprostřed bílého dne se setkali i lidé na jiných místech planety. V červenci r. 1957 zveřejnily francouzské noviny případ 54leté Mireille Jeune z provensálského města Arles, která pracovala jako chůva. Ta byla všeobecně považována za důvěryhodnou osobu. Žena se 16. 7. 1957 stala svědkem mimořádného jevu, o kterém vypověděla zhruba následující: Kolem poledne se s dítětem, které měla na starosti, vydala do městského parku. Bylo nádherné slunečné počasí. Chůva se posadila na lavičku ve stínu stromů a houpala kočárek. Znenadání se začalo smrákat a najednou se celý park ocitl v neproniknutelné tmě. Dítě, které hlídala, se probudilo a začalo plakat. Paní Jeune vstala z lavičky a začalo miminko konejšit. Jak dále uvedla, nebylo vidět na krok, a kromě dětského pláče nebylo najednou slyšet vůbec nic – ani zpěv ptáků, ani ruch z nedaleké ulice. Zvláštní jev podle ní trval asi čtvrt hodiny a tma najednou ustoupila stejně náhle, jako se objevila. Podle hodinek na ruce chůva zjistila, že už je pozdní odpoledne, a tak spěchala rychle domů. Cestou už se začínaly rozsvěcet pouliční lampy. Doma ji ale čekal šok – rodiče dítěte už dávno zalarmovali policii, protože podle všeho byla pryč celé tři dny! Policie i dobrovolníci po ní celou dobu pátrali po městě, ale nikde, ani v parku je nenalezli.

Stalo se za bílého dne

Podobný případ se stal v roce 1979 čtyřem horolezcům, kteří stavěli tábor v podhůří Gissarského hřebene v Tádžikistánu. Byl bezmračný podvečer, nebe bylo jasné a slunce ještě svítilo. Foukal teplý vítr. Najednou se setmělo tak rychle, že všichni měli pocit, že je půlnoc. Vyděšení horolezci se chytli za ruce, aby se v černočerné tmě neztratili, a křičeli, jenže vzájemně neslyšeli ani slova. Záhadný jev podle nich trval asi pět minut. Když tma opadla, slunce svítilo mnohem jasněji, než jak je večer obvyklé. Horolezci se spustili dolů do základního tábora, kde ke svému překvapení zjistili, že týmy záchranářů po nich marně pátrají už den a půl.

Na všech těchto událostech je zvláštní, že je vnímá pouze velmi úzký okruh lidí, širší veřejnost je obvykle neregistruje. Jsou ale výjimky jako ta z Louisville, nebo jev, ke kterému došlo 2. 4. 1904 v londýnském metru na stanici Wimbledon. Tma, která tehdy stanici zaplavila, vyvolala obrovskou paniku mezi desítkami lidí i mezi zaměstnanci metra. Několik dnů poté se sem vydali odborníci, aby provedli rekonstrukci neobvyklé události, jenže tak neproniknutelnou tmu se jim uměle nepodařilo vytvořit. Všichni účastníci pokusu vypovídali, že i ve „falešné“ tmě vnímali siluety lidí a vlaky podzemní dráhy. Tma, do které se stanice ponořila 2. dubna, byla podle nich naprosto neproniknutelná.

Věda tento zvláštní fenomén zatím nedokáže objasnit. Podle jedné z hypotéz dochází v zemském elektromagnetickém poli ke spontánním vibracím, při nichž viditelná část světelného spektra mění frekvenci a lidské smysly ji pak nedokážou vnímat.

Samozřejmě se objevily i hypotézy, že může jít o zárodek červích děr, které fungují jako průchod do jiných světů. A jsou tady také svědectví osob, které údajně zažily blízká setkání čtvrtého druhu – tedy únosy spáchané mimozemšťany. I tito lidé se shodují, že je zničehonic obklopil temný mrak, a když se rozplynul, už byli uvnitř kosmického korábu.

O absolutní tmě mluví i někteří lidé, kteří zažili klinickou smrt. Ti většinou vypovídají, že opustili své fyzické tělo a vznášeli se směrem k temnému tunelu, na jehož konci viděli světlo. Obvykle také míjeli temný mrak a poté se ocitli v prostoru, kde viděli siluety lidí. Podle nich je možné, že absolutní tma může být i jakousi branou do posmrtného světa. Všechna tato vysvětlení jsou ale natolik fantastická, že je jen na čtenáři, které z nich bude považovat za nejdůvěryhodnější.

  • Tom

    he, to vypadá na gravitační anomálii, která změní dráhu fotonu tak, že se nešíří přímočaře. Ohne světelný paprsek. Zřejmě světlo ovlivňuje plynutí času. tedy vracíme se k hypotéze, že při silné gravitační či magnetické anomálii je ovlivněno plynutí času.

  • FFS

    Já to nechápu. Jak se může v lokálnim měřítku setmět během slunečnýho dne a to jen na určitou dobu? To by muselo něco zastínit Slunce a to by byl jev globální… čili imho blbost.

    • OPD

      Vše co vidíš nejsou věci, ale jen vlnění na různých vlnovýh délkách. Vlnoé délky se mohou měnit i bez zasínění slunce…. ;)

      • Miroslav Lovecký

        to by ještě šlo, ale hrozivější je to jiné plynutí času – když je tam člověk pár minut tak venku je to pár dní a hrůza domýšlet kolik by to asi bylo po dvou-třech hodinách.

      • FFS

        Samozřejmě, že je světlo vlnění, ale proč působí selektivně jen na někoho v davu tedy?
        Nicméně jednoduchá otázka: Proč je první případ zaznamenán až v 20. stol. a nikoli dříve?

        • Tom

          možná nevěli co je světlo. zajímalo by mě zda někdo v té tmě rozsvítil baterku.

          • FFS

            Možný vysvětlení by byla gravitační anomálie, ale zase na druhou stranu… tu by pocítila i ona oběť.
            Ale jinak je to furt jedna pani povídala. Jsem hodně skeptickej vůči podobnym zprávám.

  • sledovatel

    nic není nemožné, fantazii se meze nekladou, ale….. kolik takových fantazirování se stalo skutečností? je jen otázkou času, kdy se vše zhmotní, tedy dospěje vývojem a znalostmi,poznáním, že to co se včera zdýlo být zcela nemožným již existuje. díky za všechny náměty je to velice vzrušující a myslím, že hranice neexistují a to že člověk dneska neví a neví si rady a co si o tom má myslet, velmi těžko ted vyvine jakousi spekulaci či dojem, nepodložený, ale bude ještě dlouho trvat, než se nějakých podložení, které čekáme a vůbec známe dočkáme, představa je věc jedna a očekávání ale realita může být zcela jiná, a navíc možná i docela prostá.

  • warle

    Tak takový článek si nechám líbit. Dlouhý zajímavy..Palec hore pročproto