Poltergeist v hledáčku vědců

0
546

Určitě už jste také slyšeli o jevu zvaném „poltergeist“, kdy se v domácnostech samovolně pohybují předměty, dochází k výbuchům žárovek nebo k samovzněncování; v mnoha případech jsou také slyšet zvuky: často jde o klepání, někdy také o silné rány v různých částech domu. Zatímco laik nad tímto fenoménem žasne, vědci se rozhodli přijít mu na kloub.

Tým odborníků vedený dr. Andrejem Li zjistil, že v daném případě funguje několik zákonitostí. Iniciátorem či „spouštěčem“ daného jevu je vždy člověk.  A obvykle je pubertálního věku nebo psychicky nevyrovnaný. Poltergeist se nemusí omezovat na konkrétní místo, stěhuje se vždy s touto určitou osobou (médiem). Záhadný jev obvykle vymizí ve chvíli, kdy médium dosáhne dospělosti. Vědci také zjistili, že poltergeist kolem sebe obvykle potřebuje auditorium – jinak se prostě „nestraší“. Také podle Českého klubu skeptiků Sisyfos byly všechny vyšetřované případy vyhodnoceny jako úmyslná, výjimečně i podvědomá díla člověka.

Například na Slovensku v obci Koterbach se v roce 1927 v přítomnosti třináctiletého chlapce zničehonic objevovaly kameny a jiné předměty, které padaly ze vzduchu, některé dokonce prošly i zavřenými okny. V Prešově se v domě pokladníka ozývalo ve dnech od 4. do 18. prosince 1930 záhadné klepání. Různé věci se pohybovaly a létaly vzduchem a při dotyku byly teplé. Z létající pokrývky dokonce sršely jiskry. Tajemné jevy souvisely se sedmnáctiletým chlapcem a dvanáctiletou dívkou.

Poltergeist u Karlva IV.

Setkání s poltergeistem popsal i Otec vlasti Karel IV. (1316 – 1378) ve svém životopise Vita Caroli:
„… v noci lehli jsme si na lože a Bušek starší z Vilhartic na druhé lože vedle nás. V síni byl veliký oheň rozdělán – byloť to v zimě – a hojně svic hořelo v síni, takže bylo dosti světla, dvéře a okna všechna byla zavřena. A když jsme usnuli, tu chodil někdo po síni, takže jsme se oba probudili. I kázali jsme Buškovi vstáti, aby se podíval, co to jest. On vstav obešel síní hledaje, ale nic nespatřil ani nenašel. I rozdělal větší oheň a rozsvítil více svíček a šel k číším, které stály naplněny vínem na lavicích, napil se a postavil číši vedle jedné veliké hořící svíce. Napiv se ulehl znova na lůžko. My oblekše plášť svůj seděli jsme na lůžku a slyšeli jsme někoho choditi, ale nikoho jsme přece neviděli. A tu dívajíce se, já i Bušek, na číše spatřili jsme, jak jedna číše se skácela. A tato číše byla vržena kýmsi přes lůžko Buškovo z jednoho kouta síně do druhého a odrazivši se od stěny padla doprostřed síně. Uzřevše to poděsili jsme se nesmírně a stále jsme slyšeli někoho choditi po síni, ale nikoho neviděli. Potom však požehnavše se svatým křížem ve jméně Kristově jsme spali až do rána. A ráno vstavše našli jsme číši, jak byla svržena, uprostřed síně a ukázali jsme to svým známým, když ráno k nám přišli.“

Dá se předpokládat, že v místnosti s oběma muži bylo i nějaké páže pubertálního věku, které panovníkovi pochopitelně nestálo za zmínku…