Proč nevěřit tvrzením, že UFO jsou mimozemské lodi

80
1592

Neidentifikovatelné létající objekty (UFO) samozřejmě existují. Nejde ale o vesmírná plavidla návštěvníků z dalekých světů, nýbrž o dosud neznámé atmosférické či fyzikální jevy, o chybnou interpretaci známých jevů nebo o utajované zkoušky vojenské techniky. Navíc mnoho tzv. věrohodných svědků UFO později přiznalo, že si „blízká setkání“ vymysleli s cílem získat svých pár minut slávy. Mýtus o vetřelcích je navíc také lukrativním komerčním artiklem, tak proč ho nevyužít? Přináší miliardové zisky tvůrcům filmů, autorům výstav, výrobcům spotřebního zboží i průmyslu cestovního ruchu. A nespornou výhodu v něm vidí i armáda, protože za UFO může schovat zkoušky nově vyvíjených bezpilotních (i pilotovaných) letounů.

Už slavný švýcarský psychiatr Carl Gustav Jung, zakladatel analytické psychologie, ve své práci „UFO jako předmět pověstí“ napsal: „Příběhy UFO jsou nejen přitažené za vlasy, ale jasně odporují obecným zákonům fyziky.  Svým obsahem patří mezi městské legendy. Proto je jejich odmítnutí jasnou a přirozenou reakcí.“

Kdyby totiž mimozemšťané disponovali vyspělou technikou a skutečně nás přijeli navštívit, proč by kontaktovali jednotlivce, a vybírali si například osamělé farmáře z amerického Středozápadu nebo ruské důchodce?  Setkání tohoto typu by přece musela probíhat jinak a zcela jistě by měla masový charakter. Proto bychom tato „svědectví“ neměli brát vážně.

Navíc mnoho tzv. věrohodných svědků UFO později přiznalo, že si „blízká setkání“ vymysleli s cílem získat svých pár minut slávy.

Fenoménem se v letech 2000 a 2001 zabývali i němečtí odborníci. Pokusili se objasnit, proč při pokusech dohnat UFO začínají přístroje vypovídat službu a piloti ztrácejí spojení s řídicí věží. Zjistili, že za selháním techniky stojí obyčejné fyzikální zákony, nikoli zelení mužíčci. A neznámá tělesa na obloze bývají neobvyklé atmosférické jevy. Existují například kulovitá bouřková mračna, která se dokážou pohybovat nepředvídatelně, často mění směr, a není proto divu, že je nelze dohnat. A čím víc se letadlo přiblíží k takovému „cíli“, tím častěji dochází k poruchám přístrojové techniky. Němci během pokusu vytvořili umělý bouřkový mrak ve tvaru koule, který se ve vzduchu udržel pět sekund, a pořídili jeho snímky. Ty byly prakticky totožné s fotografiemi „UFO“ ze všech koutů světa pořizovaných od 70. let minulého století až po současnost.

Britské ministerstvo obrany ještě v minulém desetiletí archivovalo tajné dokumenty o UFO čítající přes 400 stran. Podle britských vojáků byla všechna pozorování hodnověrná. Lidé viděli „fyzikální, elektrické či magnetické jevy v atmosféře, mezosféře a ionosféře, které se objevují jen za určitých povětrnostních podmínek, což pozorovatele opravňuje vnímat jako jedinečné“.  Zpráva dále konstatuje, že na řadu lidí, kteří „viděli UFO“ nebo byli přesvědčeni, že se dostali do kontaktu s mimozemšťany, působilo nějaké plazmatické pole. „Medicínsky bylo prokázáno, že pole tohoto typu mohou vyvolat reakci podvěsku mozkového. Důsledkem jsou pak představy, že dotyčný prožil nějakou událost, ke které ve skutečnosti nedošlo,“ stojí ve zprávě.

Kdyby totiž mimozemšťané disponovali vyspělou technikou a skutečně nás přijeli navštívit, proč by kontaktovali jednotlivce, a vybírali si například osamělé farmáře z amerického Středozápadu nebo ruské důchodce?

Zpráva dále zmiňuje i další příčiny vzniku „mimozemského fenoménu“. Za UFO bývají často považována letadla s mimořádně jasnými světly, planeta Venuše, kulové blesky či dokonce hejna ptáků.