Senzibilové ve zpravodajských službách

0
555

Americké i ruské (a další) tajné služby se zajímají o paranormální jevy a využívají unikátní schopnosti senzibilů. Svým zájmem o parapsychologii se nikdy netajil například americký generálmajor Albert Stubblebine, který v letech 1981 až 1984 šéfoval vojenské rozvědce.

Stubblebine byl mimo jiné zapojený do projektu americké armády, jehož cílem bylo vytvořit „neviditelného supervojáka schopného procházet zdí“. Jeho postava ostatně inspirovala tvůrce filmu „Muži, kteří zírají na kozy“ s Georgem Clooneym. Právě Stubblebine se se svým týmem senzibilů údajně zasloužil o nalezení generála NATO Jamese Doziera, uneseného v roce 1981 v italské Veroně.

U Dozierova bytu zazvonili 17. 12. 1981 dva falešní instalatéři a prohlásili, že provádějí technickou revizi. Generála omámili a odvezli na neznámé místo. Případ vzbudil mimořádnou pozornost a vyšetřování se účastnily americké i italské policejní a vojenské elity.

Na scénu byl povolán i Stubblebine, který si vzal na pomoc odborníka na elektroniku a pět senzibilů z Ústředního prognostického úřadu. Právě ti byli přesvědčeni, že generál Dozier je ještě naživu.

Za několik týdnů měli Stubblebineovi lidé jasno – Dozier byl odvezen do Padovy. Teroristé ho ukrývají na okraji města v činžovním domě. Konkrétní byt ale senzibilové určit nedokázali, takže nemohla být podniknuta záchranná operace, protože by mohla rukojmí ohrozit na životě. Na řadu tak přišel odborník na elektronická zařízení. Prověřil elektroměry v domě a zjistil, že jeden z nich vykázal ve srovnání s předchozími měsíci mnohem vyšší spotřebu.

Právě do bytu, ke kterému daný elektroměr patřil, pak vnikla jednotka rychlého nasazení. V jednom z pokojů našli Doziera připoutaného k posteli. Účast senzibilů nebyla nikdy zveřejněna a veškerou smetanu slízly nakonec zpravodajské služby.

Podle britského listu The Sunday Times z března 1996 vynaložila americká tajná služba CIA na spolupráci se senzibily 18 milionů dolarů. Po dobu dvaceti let během tajné výzvědné operace zaměstnávala několik senzibilů, kteří se zaměřovali mj. i na lokalizaci libyjského vůdce Muammara Kaddáfího.

CIA používala senzibily také například při získávání informací o nových ruských ponorkách v rámci programu s krycím názvem „Stargate“.

Senzibil dokonale popsal teroristy

Rovněž ruské tajné služby aktivně spolupracují s lidmi nadanými paranormálními schopnostmi. V roce 1988 se vedení KGB obrátilo na známého senzibila Burského (jméno bylo změněno). V předvečer XIX. sjezdu Komunistické strany SSSR si dva cestující v metru všimli dvou podomácku vyrobených náloží a odnesli je na policii. Vyšetřovatelé, kteří neměli žádné konkrétní stopy, ukázali fotografie bomb Burskému

Senzibil viděl údajně dva muže a byl schopen dokonale popsat i jejich vzhled. Viděl také, jak s bombami nastoupili do metra na stanici X, v jakém vagónu seděli a kterou trasou jeli. Vyšetřovatelé byli překvapeni – šlo o muže, kteří jim „nalezené“ nálože přinesli. Když je později vyslýchali, informace obou mužů se shodovaly s viděním Burského. Motivem jejich činu měl být chaos v metru v předvečer partajního sjezdu, pak se ale svého činu zalekli. Mysleli, že když bomby nakonec odnesou sami na policii, budou mimo jakékoli podezření.

Médium využívala či využívá médium rovněž britská tajná služba MI5, a to hlavně k získávání informací o záměrech Irské republikánské armády (IRA).

Kuriózní je případ z Bulharska. V roce 1992 dal generální štáb bulharské armády na pokyn senzibilů prokopat u města Kostinbrodu podzemní tunel, který měl armádu přivést k poselství zanechanému cizími světy.