Tajnou expedici k tunguzskému meteoritu organizoval také šéf sovětské NKVD Berija

1
873

K testu první sovětské atomové bomby došlo v roce 1949. Tou dobou také vystoupil tehdejší šéf ministerstva vnitra, obávaný Lavrentij Berija, s požadavkem organizovat expedici do oblasti Podkamenné Tunguzky, kam v roce 1908 dopadl tzv. tunguzský meteorit. Pochopitelně, samotný meteorit Beriju nezajímal. Jenže některé zdroje uváděly, že nad tajgou možná došlo k jadernému výbuchu – a právě to Beriju zaujalo.

„Jak známo, v roce 1908 došlo nad sibiřskou tajgou k výbuchu ohromné síly,“ uvedl na tajném zasedání Berija. „Vaším úkolem bude zjistit parametry tohoto výbuchu a jeho fyzikální podstatu. Vědce do toho zatahovat nebudeme. Potřebujeme ale schopné balistiky a odborníky, kteří mají co do činění s atomovými pokusy.  Opakuji: zajímá nás čistě aplikovaná podstata tohoto jevu.“

[pullquote_right]Zkoumala se rovněž intenzita seismických vln. Obzvlášť zajímavé byly záznamy Irkutské geofyzikální observatoře, které zaznamenaly intenzivní narušení zemského magnetického pole několik minut po události v Tunguzce. [/pullquote_right]

Ještě před uspořádáním samotné expedice si Berija nechal zjistit veškeré dostupné informace o geofyzikálních efektech, které výbuch nad sibiřskou tajgou provázely. Byl proto podrobně zkoumán záznam dat, které pořídily přístroje 30. června 1908 na ruských a německých meteorologických stanicích. Zjistilo se tak, že rázová vlna, vyvolaná výbuchem, obešla Zemi několikrát. Zkoumala se rovněž intenzita seismických vln. Obzvlášť zajímavé byly záznamy Irkutské geofyzikální observatoře, které zaznamenaly intenzivní narušení zemského magnetického pole několik minut po události v Tunguzce. Tyto účinky jsou způsobeny silným nárůstem ionizace v epicentru a odpovídají mohutnému jadernému výbuchu v atmosféře.

K výbuchu došlo ve velké výšce

Dříve než se na místo vydala vojenská expedice, byl proveden letecký průzkum oblasti předpokládaného dopadu. Každý z členů týmu dostal také záznamy, které tu ve 20. letech pořídil Leonid Kulik. Berijova expedice, která se vydávala za geology, se do oblasti vypravila v létě roku 1949. Vojenský tým zjistil, že zkázu lesa v oblasti vyvolala rázová vlna, tedy vnitřní energie Tunguzského objektu, nikoli balistická vlna rychle letícího tělesa, které se pohybovalo ve výšce 10 až 20 km nad zemí rychlostí 1 až 2 km/s. Na stromech byly patrné známky slabého ozáření. To znamená, že k výbuchu došlo skutečně ve velké výšce a vzhledem k jeho mohutnosti se zvažoval jeho jaderný původ. Ten ale vylučoval fakt, že radioaktivita v oblasti byla oproti normálu vyšší jen nepatrně. Klasický atomový výbuch by oblast kontaminoval na desítky či stovky let. Vzhledem k „čistotě“ exploze, se začalo mluvit o jejím termojaderném původu.

Pochopitelně, samotný meteorit Beriju nezajímal. Jenže některé zdroje uváděly, že nad tajgou možná došlo k jadernému výbuchu – a právě to Beriju zaujalo.

Výsledky Berijovy expedice nebyly nikdy oficiálně publikovány. Její členové, odpovědní za jednotlivé výzkumné cíle (balistika, radioaktivita, světelné jevy), měli každý sepsat svou tajnou zprávu v jediném exempláři a odevzdat ji přímo Berijovi.  Jeden z nich, Sergej Potapov, později vyprávěl, že ho zavřeli v místnosti s psacím strojem a štosem očíslovaných papírů. Problém byl ale v tom, že Potapov neuměl psát na stroji, a tak tu seděl celý den, „datloval“ jedním prstem a bál se udělat chybičku. Jeho zpráva byla proto velmi krátká. S výsledky svých kolegů nebyl nikdy seznámen, nedostaly se ani do Akademie věd. Všechny zprávy zmizely beze stopy v archivech Berijova úřadu.

Zdroj: planeta.moy.su

  • Miroslav Palla

    Pěkný článek. Tonguský meteorit mne nepřestává fascinovat. Snad lidstvo někdy zjistí, co bylo opravdovou příčinou…