Merkur „něco“ vybombardovalo

0
443

První snímky Merkuru, které pořídila sonda Messenger, vědce překvapily. Povrch planety je zbrázděn množstvím velkých sekundárních kráterů. Podle šéfa jednoho z výzkumných projektů to vypadá, jako by Merkur „něco“ systematicky bombardovalo a zanechalo to v něm obří „díry“.

Merkur obíhá ze všech planet nejblíže Slunci a je také nejmenší planetou naší Sluneční soustavy. Ve srovnání s ostatními planetami je zároveň i nejméně prozkoumaným tělesem. Na základě snímků a dat, které na Zemi odeslaly sondy Mariner 10 a Messenger, byla kompletní mapa Merkuru zhotovena až v roce 2009.

Připomeňme jen, že sonda Messenger byla k Merkuru vyslána v roce 2004. Letos 18. března se jí podařilo dosáhnout oběžné dráhy planety a stala se tak její první umělou družicí. Povrch Merkuru zkoumá pomocí magnetometru, laserového výškoměru, tří spektrometrů a neutronového detektoru. První snímky odeslal Messenger na Zemi o 11 dnů později – a to z oblasti jižního pólu, která nikdy předtím nebyla fotograficky dokumentována. Ve svrchní části snímku je patrný 80kilometrový kráter Debussy, obklopený jasnými paprsky.

Na Merkuru je velké množství primárních kráterů, které vznikly po dopadech velkých meteoritů. Pozoruhodné je ale množství sekundárních kráterů, které vznikly po dopadu velkých bloků horniny vyvržených při vzniku primárních kráterů. Jejich obvyklý průměr je 10 km, ale jsou zde i takové, které měří v průměru 25 km. A to je podle vědců hodně zajímavé. I na Měsíci najdeme sekundární krátery, které ale nejsou zdaleka tak velké jako na Merkuru. Odborníci soudí, že Merkur se mohl v minulosti střetnout s nějakým větším kosmickým tělesem, nejspíš s planetkou, a proto jsou tyto krátery tak rozsáhlé.

Výzkumná mise Merkuru potrvá jeden pozemský rok. To by mělo podle amerických vědců stačit, aby se podařilo vyluštit i další záhady, které Merkur obklopují. Jednou z nich je jeho magnetosféra. Když v roce 2009 Messenger prolétal kolem Merkuru, zaregistroval v jeho polárních oblastech magnetickou poruchu, kterou způsobují polární záře.

Vědci chtějí také prověřit, zda se na planetě vyskytuje vodní led. Domnívají se, že by mohl být v kráterech v polárních oblastech planety, do kterých nikdy nepronikne sluneční světlo. Pravděpodobnost, že ho na Merkuru může být i velké množství, je podle některých odborníků dokonce mnohem vyšší než na Měsíci.

K Merkuru se chystají v roce 2014 také Evropané. Projekt dvou kosmických sond se připravuje společně s Japonskem pod názvem BepiColombo. Sondy by měly k Merkuru doletět v roce 2020. I jejich úkolem bude mimo jiné zjišťování výskytu ledu na planetě.

Zdroj: Tainy.net