Kdo vlastně vedl Tři krále aneb Biblický hvězdný zmatek

5
1660

Pro křesťany vrcholí vánoční období svátkem Tří králů. V jejich příběhu jako by se do Nového zákona na chvíli vrátilo tajemno spojené se starými židovskými příběhy a mýty soustředěnými ve Starém zákoně. Podle některých výkladů je vyprávění o Třech králích (správně bychom jim měli spíše říkat Tři mágové) příměrem o podřízení se pohanských kultů jediné pravé víře, tedy křesťanství, které symbolizuje narozené Boží dítě. Jako většina biblických vyprávění má i tříkrálový příběh jakýsi pravdivý základ, který je ovšem „zabalen“ do nánosů informací, které se sice hodily propagátorům nové víry, ale od reality jsou na hony vzdáleny.

Podívejme se například na proslulou betlémskou hvězdu. Podle pověsti se zjevila na obloze v podobě komety, která nejen mudrcům, ale i všem ostatním poutníkům ukazovala cestu k Betlému k jeslím, kde ležel novorozený Ježíšek pod dozorem svých rodičů a „opečováván“ rovněž volky a oslíky. Jenže žádná kometa se v dobu, kdy se měl Ježíš narodit, na obloze nevyskytovala. Dodejme jen, že nepanuje shoda v tom, kdy přesně přišel Kristus na svět. Křesťansky orientovaní vědci trvají na tom, že to bylo nejspíš 25. prosince roku 1 n. l., tedy přesně s příchodem nového tisíciletí. Ale podle všeho to bylo spíše na konci prosince roku 6 nebo 7 př. n. l.

Betlémskou hvězdou mohla být planeta Jupiter

Teď zpět ke „kometě“. Nejednalo se nejspíš ani o nějakou jasnou hvězdu, protože ty se rozhodně nechovají tak, jak líčí biblický popis hovořící o tom, že jasně svítící těleso na obloze nejen mizelo a zase se objevovalo, ale zároveň měnilo i svou pozici na obzoru. Poměrně komicky vypadá i ta část vyprávění, v níž tři mudrcové nejdříve dorazili ke králi Herodovi a sdělili mu, že podivná „hvězda“ oznámí narození Mesiáše. Tato informace byla údajně novinkou nejen pro židovského panovníka, ale i pro jeho dvorní astrology, kteří byli jinak v antickém světě považováni za elitu v daném oboru. Zábavné je i to, že mudrcové a poutníci vyráželi za Ježíšem z Jeruzaléma na jih, ale vedla je hvězda na východě. Můžeme se v téhle historické motanici vůbec vyznat? A má „betlémská hvězda“ vůbec nějaký pravdivý základ?

Možná překvapivě ano. Zdá se, že tvůrci Bible prostě jenom ledabyle přeložili řecký termín „en te anatole“, který byl ve starověku používán astronomy k jednoduchému popisu následující nebeské situace: Některá z planet (v tomto konkrétním případě to byl nejspíš Jupiter) se někdy objevuje na východním horizontu těsně před tím, než vyjde Slunce. To po svém východu zastíní planetu svým svitem a ona „zmizí“. Navíc se také její postavení zdánlivě mění podle toho, odkud tento jev pozorovatel sleduje. Nicméně pokud přistoupíme na tento výklad, budeme se muset smířit s tím, že mudrcové i ostatní návštěvníci Ježíškova chléva dorazili na inkriminované místo nikoliv kolem Vánoc, ale až o několik měsíců později a zastihli budoucího Mesiáše jako devítiměsíčního cvalíka, který se právě stával batoletem. Tak to alespoň časově vyplývá z dostupných antických astronomických záznamů.