Král Marobud aneb První Čech byl Němec!

Berme titulek tohoto článku jako jistou nadsázku. Ovšem takovou, která poměrně dobře vystihuje charakter prostoru uprostřed Evropy, který obýváme. Prvním obyvatelem České kotliny, kterého známe jménem, byl opravdu  „Němec“, konkrétně germánský vůdce Marobud. Což je keltská forma germánského jména Marobadvaz, tedy v „v boji slavný“. Útlé mládí strávil v Římě, nejspíš jako zajatec. Tam se mu dostalo vzdělání a vychování jako každému mladíkovi z lepší římské rodiny, takže když se vrátil ke svému kmeni, tj. k Markomanům, rozhodl se jim trochu zvednout životní úroveň.

Právě Markomani byli kmenem, který někdy před přelomem letopočtu osídlil naši domovinu, kde vystřídal keltské předchůdce. Germáni obecně nežili na tak vyspělé úrovni jako Keltové, takže Marobuda čekal pořádný kus práce. Nicméně se mu podařilo seskupit Markomany a jejich spřátelené kmeny do jakéhosi svazku. Sám sebe Marobud prohlásil králem a prokázal, že byl nejen dobře vychovaný, ale měl také nesporný vladařský talent.

Jeho prosperující státeček se brzy stal trnem v oku Římanům, kteří dobře vycítili, že na severní hranici jejich rozlehlé říše se začínají formovat síly, o které zrovna nestojí: dobře fungující mocenský útvar, který má ambice rozšiřovat své území. Marobud ale na druhou stranu rozhodně nestál o to si Římany znepřátelit, protože za svého římského pobytu dobře pochopil, že je lepší s nimi spolupracovat, než se jim stavět na odpor. Tím zase lezl na nervy svým germánským soukmenovcům, u kterých ztratil poslední body přízně ve chvíli, kdy se s nimi odmítl účastnit proslulé bitvy v Teutoburském lese, kde v roce 9 n. l. zlikvidovala germánská vojska pod vedením Arminia, náčelníka Cherusků, Římanům tři jejich špičkové legie.

Staletí hledání a spekulací nic nepřinesla

Archeologové a historici dodnes hledají místo, kde se Teutoburský les rozkládal, stejně jako hledají místo, kde leželo hlavní město Marobudova markomanského království. Z římských pramenů totiž víme, že skutečně existovalo. Jmenovalo se Marobudon nebo také Marobuduum, ale o jeho lokalizaci netušíme vůbec nic. Snad jen to, že to bylo téměř jistě někde na našem území. Můžeme se jen dohadovat a spřádat teorie.

[pullquote_right]Sám sebe Marobud prohlásil králem a prokázal, že byl nejen dobře vychovaný, ale měl také nesporný vladařský talent.[/pullquote_right]

Ty ostatně spřádali již humanisté v 16. století. Například Václav Hájek z Libočan, velký pábitel českého kronikářství, byl přesvědčen, že Marobudon rovná se keltské oppidum na Závisti. V 19. století panovalo přesvědčení, že tímto sídlem mohl být hrad Zvíkov, který má věž zvanou Markomanka. I tato teorie je už považována za pohádku. Vzhledem k tomu, že Germáni stavěli svá hradiště rádi v rovinách někde poblíž vodních toků, dnes se hovoří o tom, že bychom měli Marobudon hledat někde kolem Prahy nebo na Kolínsku či na Kladensku.

Neexistuje ale nejmenší stopa, která by při hledání pomohla. Zahraniční archeologové velmi často pracují s teorií, že se Marobud usídlil na jednom z dalších slavných českých oppid, která tu zůstala po Keltech, a to ve Stradonicích. A naši sousedé Slováci zase tvrdí, že Marobudon je předchůdcem dnešního města Bardejov. Dodejme jen, že to tvrdí bez nějakých hodnověrných důkazů.

Atlantida České kotliny

Ne nadarmo se proto Marobudonu někdy přezdívá „Česká Atlantida“, protože kolem jeho lokalizace panuje snad stejné množství legend. Co je téměř jisté, že si nesmíme toto středisko Marobudovy říše představovat jako nějaký malý Řím. V poměrně primitivních středoevropských poměrech pozdního starověku se jednalo nejspíš o dobře opevněnou velkou osadu, kde většinu obydlí tvořily germánské polozemnice a královský palác byl nejspíš dřevěným srubem.

Na závěr zbývá dodat, jak skončil Marobudův životní příběh. Nepříliš slavně. Postupně se dostal do sporu s germánskými velmoži, kteří měli strach, že chce omezit jejich moc. Po krku mu šel také Arminius, takže Marobud se nakonec uchýlil pod ochranu Římanů, jenže ti z něj udělal v podstatě lepšího vězně: byl internován v Ravenně, kde zemřel a byl také pohřben. Útěchou mu mohlo být, že se dožil na svou dobu hezkého věku téměř 70 let a jeho velký protivník Arminius skonal zavražděn rukou svých vlastních soukmenovců.