Když měl pistolník Grimpo mučit Limonádového Joea, pochubil se mu, že je »tuplovanej kruťák«. Protože šlo o komedii, bylo komické samozřejmě i jeho „mučení“. Historie mučení a lidské brutality je ve skutečnosti hodně nechutná.
Není proto divu, že se dějinami tortury zabýval i sám markýz De Sade (1740 – 1814), od jehož jména dnes odvozujeme slovo „sadismus.“
- Staří Irové obvykle položili na oběť těžké břemeno, které ji pomalu drtilo
- Galové svým nepřátelům lámali páteř
- Keltové jim zabodávali meč mezi žebra
- Příliš milosrdenství v sobě neměli ani američtí indiáni. Oběti vpravili do močové trubice tenký proutek s drobnými ostny a všelijak jím pohybovali a kroutili. Mučení tak mohlo trvat celé hodiny a oběť nevýslovně trpěla. Stejnou praktiku užívali i staří Řekové.
- Irokézové přivazovali konečky nervů obětí k tenoučkým hůlkám, kterými točili a nervy na ně namotávali. V průběhu této operace se tělo začne vzpínat a svíjet a oběť bolestí doslova šílí.
- Na Filipínách přivazovali nahou oběť ke sloupu obličejem k slunci. Ze sluneční výhně nebylo úniku a oběť se tak postupně „smažila.“
- V jiné východoasijské zemi oběti rozpárali břicho, vyndali jí střeva a do rány nasypali sůl. Tělo pak vystavili na náměstí všem na očích.
- Huroni pověsili nad svázanou oběť rozkládající se mrtvolu tak, aby z ní veškeré nechutnosti vytékaly nešťastníkovi do obličeje. Oběť po dlouhém strádání pochopitelně zemřela.
- V Maroku oběť upnuli mezi dvě prkna a rozpůlili ji na dvě části
- Staří Egypťané vsunovali oběti rákosová stébla do všech tělních otvorů a zapalovali je
Ačkoli mučení od roku 1948 zakazuje Všeobecná deklarace lidských práv a následně i Ženevská úmluva na ochranu obětí války z roku 1949, v mnoha zemích se nejrůznější mučicí metody používají dodnes.
- Například americká CIA s oblibou praktikuje tzv. waterboarding – mučená osoba je přivázána ke stolu nebo k dřevěné desce. Tazatel má pomocníka, jehož úkolem je lít vodu přes ručník či celofán na nos a ústa oběti, což jí ztěžuje dýchání a navozuje pocit topení se – k utopení však nedochází.
- V Číně se kromě elektrošoků nebo nuceného krmení užívá také tzv. vodní žalář – člověk uvězněný v kleci je ponořen po hrudník do špinavé vody, ve které jsou odpadky a lidské výkaly. Pohyb je omezen nejen vodou a klecí samotnou – po obvodu má klec ostny a hřeby, které znemožňují sebemenší pohyb do strany.
Waterboarding v praxi:
Zdroje: tainy.net, falungong.cz