Možná si vzpomenete na úžasné ilustrace Zdeňka Buriana, na kterých naši kromaňonští předci měli bujnou hřívu tmavých vlasů, přes kterou jim nebylo vidět do jejich mužných tváří. Dnešní věda pokročila a vidí vzhled pravěkých lidí zcela jinak. Podle pánů antropologů si pralidé své kštice mazali hlinkou a česali z čela dozadu, dokonce je možná svazovali do jakýchsi uzlů.
Nevedla je k tomu ani tak touha po „módních“ účesech, ale nutnost. Rozpuštěné dlouhé vlasy by zpomalovaly jejich rychlost a zmiňovaná úprava vlasového porostu jim tedy zajišťovala maximální rychlost při lovu zvířat. My bychom dnes řekli, že se jednalo o jakousi aerodynamickou úpravu. Zkrátka jim šlo o to, aby byli co nejrychlejší a potrava v podobě statného mamuta jim nezmizela někde v dálavách.
Dalším důvodem, proč si tímto způsobem v pravěku lovci upravovali vlasy, byly ovšem i klimatické podmínky. Například v Africe již tehdy panovalo poměrně teplé počasí, a kdyby si lovci nechávali rozpuštěné vlasy, zbytečně by se potili. Antropologové jsou ale přesvědčeni, že i v pravěku už měli lidé jakési povědomí o módě a své praktické účesy přizpůsobovali „pramódním“ trendům. A není prý vyloučeno, že do mužského krášlení také zasahovaly ženy, které mohly fungovat v rolích jakýchsi módních poradkyň.