V českých lesích můžeme narazit na lecjaká překvapení – pokud houbaříte, určitě už jste viděli některou z voskovek (Hygrocybe), jejichž slizké kloboučky vynikají velmi výraznými barvami. Například voskovka papouščí (Hygrocybe psittacina) mívá žlutozelený až zcela zelený klobouk, voskovka šarlatová (H. coccinea) je krásně červená a voskovka vosková (H. ceracea) nádherně žlutá. Co ale azurově modrá houba?
Ačkoli pandy velké mají zažívací trakt přizpůsobený k přijímání masité stravy, přesedlaly na konzumaci těžko stravitelného bambusu. Na rozdíl od býložravců, kteří mají obvykle dlouhá střeva a několikametrový žaludek, kde se zpracovává špatně stravitelná rostlinná potrava, mají totiž stejně jako ostatní šelmy krátké střevo. Chybí jim navíc enzymy rozkládající rostlinnou celulózu. Jak to, že jim tedy bambus nevadí?
Obří chobotnice pojídající velryby a likvidující lodě i s posádkou? Legenda, která existuje jen ve fantazii pověrčivých námořníků a šílených záhadologů? Kdepak. Jistý americký paleontolog jménem Mark McMenamin je přesvědčen, že získal důkazy o existence krakena, jak se tomuto legendárnímu hlavonožci také říká.
Pod antarktickým ledovým příkrovem leží v hloubce čtyř kilometrů obrovská vodní plocha - podzemní jezero Vostok. S rozlohou 14 000 km² a průměrnou hloubkou 500 m jde o jedno z největších jezer na světě. Ruští vědci z něj chtějí pomocí vrtu odebrat vzorky. Lze očekávat mnohá překvapení, protože jezero a jeho ekosystém jsou od zbytku světa dokonale izolovány ledem po dobu nejméně 14 miliónů let. Samotné jezero se vytvořilo někdy před 30 milióny let, kdy v Antarktidě panovalo ještě mírné podnebí.
Pohled do podzimní krajiny hýřící pestrými barvami je jedinečný a zvedne náladu snad každému. Ale proč je listí na podzim barevné? Jak známo, zelené zbarvení listů způsobuje chlorofyl, který v době vegetace zachycuje sluneční energii a díky fotosyntéze vytváří látky důležité pro stavbu rostliny.
Najdeme ho už jenom v Tasmánii a správně se jmenuje ďábel medvědovitý. Daleko známější je ale pod jménem tasmánský čert, i díky svého času populárnímu animovanému seriálu. Tohle sympatické zvířátko je posledním žijícím dravým vačnatcem a ještě před nějakými 70 lety ho obyvatelé Tasmánie rozhodně za velkého sympaťáka nepovažovali.
Co by se stalo, kdyby na Islandu došlo k výbuchu sopky Laki, podobnému tomu z roku 1783? Tato erupce znamenala jednu z největších sopečných katastrof ve zdokumentované historii lidstva.
Snažíme se ovládnout přírodu, ale ta se zkrotit nedá. Rozbili jsme atom, postavili jaderné elektrárny, zkonstruovali bomby a byli jsme přesvědčeni o své neporazitelnosti. Tvrdili jsme, že velká voda může nyní zasáhnout pouze tam, kde na ni lidé nejsou připraveni – nemají přehradní nádrže, které ji zadrží. Příroda nás už mnohokrát vyvedla z omylu…

Sleduj nás

9,396FanoušciTo se mi líbí
43SledujícíSledovat
122SledujícíSledovat