„Hloupé“ myšlenky, které změnily svět

Současný svět už si neumíme představit bez řady naprostých samozřejmostí. Paradoxně: mnohé ze starších nápadů, jež dnes běžně užíváme, byly v době svého vzniku zavrhovány jako naprosté nesmysly a jejich autoři byli okolí pro smích. Až další desetiletí prověřila, že mnohé vynálezy a objevy, které byly svého času směšné, jsou vlastně velmi užitečné. Život bez elektřiny? A proč ne? Začalo to v roce 1821, kdy anglický fyzik Michael Faraday pracoval v Královském institutu v Londýně a náhodně sestrojil jednoduchý přístroj, který se stal předchůdcem všech elektrických motorů. Byl to obrovský skok kupředu, který ale jeho současníci nedokázali ocenit.

A co si máme slibovat od té vaší elektřiny?

To, s jakým despektem byl Faradayův nápad přijat, popsal později americký filozof a politik Benjamin Franklin. V soukromém dopise popsal rozhovor, který vedl Faraday s ministerským předsedou Georgem Canningem.  Když Faraday vysvětloval princip elektromagnetické indukce, Canning se ho jízlivě zeptal: „A co si máme slibovat od té vaší elektřiny?“ Na to mu fyzik odpověděl: „A co je zvláštního na novorozencích?“ a dodal: „Například i na tohle ´novorozeně´ můžete brzo uvalit daň.“ Faradayova myšlenka byla přijata až v 50. letech 19. století, kdy byl zkonstruován elektrický telegraf. Tehdy byl také na dně Atlantiku položen mezikontinentální telegrafní kabel. Elektřina se začala masověji využívat až v 80. letech 19. století. I dnes bychom se bez Faradayova nápadu obešli jen stěží – co by si počaly harddisky v našich počítačích bez elektromagnetismu, který Faraday objevil?

Málem jsme si nevšimli ozónové díry

Na sklonku roku 1984 britská vláda rozhodla, že Britské antarktické službě sníží rozpočet na monitoring atmosférického ozónu nad výzkumnou stanicí Halley. V rámci úspor bylo rozhodnuto zastavit veškeré výzkumné práce na tomto projektu. Jenže co se nestalo… Pár dnů po jeho ukončení, v květnu 1985, přišla ze stanice neuvěřitelná zpráva: nad Zemí je obří ozónová díra zhruba o rozloze Spojených států amerických! Množství ozónu ve stratosféře nad stanicí Halley se podle měření snížilo o 40 procent. Nové údaje byly k dispozici zásluhou počítačového modelu založeného na zákonitostech chemických procesů v atmosféře. O to se náhodně zasloužil geofyzik Joseph Farman. A malér byl na světě. Vědci z NASA totiž podrobně analyzovali údaje o atmosférickém ozónu, které jim od roku 1978 poskytovala družice Nimbus7. Ta ale žádnou ozónovou díru nezaznamenala, takže Farmana téměř obvinili z falšování údajů. Vědci nicméně pečlivě prozkoumali a porovnali všechny údaje a zjistili, že počítač vyhodnocoval příliš nízké koncentrace ozónu jako přístrojovou chybu! Až takhle pozdě se prokázalo, že množství ozónu se ztenčuje už celých deset let. Nebýt Farmanova nečekaného objevu, možná bychom s freony byli dodnes mnohem méně ukáznění, než se snažíme být.

Bez imaginárních čísel by nebyl iPod

O existenci imaginárních čísel neměl do 16. století nikdo ani tušení. O co jde? V oboru reálných čísel se nedá odmocnit záporné číslo. S příchodem komplexních čísel se ovšem situace mění a rovnici můžete dopočítat. Komplexní čísla totiž dokážou odmocnit i záporné číslo. Od běžných čísel se ta komplexní liší především v tom, že obsahují dvě části – reálnou a imaginární. Komplexní číslo je tedy dvojice uspořádaných čísel [x, y], kde číslo x představuje reálnou část a číslo y imaginární část. Imaginární čísla objevil italský matematik Gerolamo Cardano v roce 1545. Každopádně sám nevěděl, jaký praktický význam může jeho objev mít. Ani jeho současníci nebyli o mnoho moudřejší. Pozornost imaginárním číslům začala matematika věnovat až na přelomu 18. a 19. století. Tehdy bylo zjištěno, že mezi nimi a matematickou konstantou π je spojitost. Dnes se díky imaginárním číslům dají vysvětlit i největší záhady kvantové mechaniky, například existence atomů a elektronů ve dvou či více místech současně. Mimochodem právě tato čísla znamenala revoluci i v elektronice – bez nich bychom například neměli iPod! A to si s nimi v 16. století nikdo nevěděl rady…