Hollywoodské mystifikace aneb Jak nás režiséři tahají za nos
Možná jste nikdy neopustili rodnou hroudu, ale v duchu si umíte představit prakticky každé známější místo na planetě. Mnohé virtuální obrázky nám zprostředkovala hollywoodská produkce, takže Washington si představujeme jako město plné mrakodrapů, egyptské pyramidy stojí v otevřené krajině a v interiérech pařížského Louvru vládne ticho, abychom mohli v klidu zhlédnout mistrovská díla světového umění. Bohužel, Hollywood dovede přetvářet realitu k nepoznání, takže jeho vidění světa byste neměli brát vážně.
[line]
Pokud jste nikdy nebyli v pařížském Louvru, asi si představujete, že si jeho nejstřeženější dílo, tedy Da Vinciho Monu Lisu, prohlédnete v klidu a nerušeně si vychutnáte mistrovo umění. Ostatně film „Šifra Mistra Leonarda“ vás nejspíš přesvědčil o tom, že (až na nějakou tu mrtvolu na mramorové podlaze) je Louvre grandiózní palác, v jehož sálech budete tiše plout od obrazu k obrazu a přitom vnímat velebný klid. Další hollywoodská mystifikace. Pokud se k obrazu Mony Lisy vůbec „proboxujete“, nejspíš vás překvapí nejen to, jak je portrét maličký, ale hlavně přes hlavy desítek turistů neuvidíte stejně nic. A totéž platí i o ostatních sálech, kde jsou vystavena jedinečná díla světového umění.
O tom, že v Rusku dovede být pořádná zima a v Austrálii hic, není pochyb. Jenže bývá to i naopak. Vzpomeňte na loňské léto, kdy se Moskvané doslova pekli ve čtyřicetistupňových vedrech, a to po dobu několika týdnů. Přitom hollywoodské filmy natáčené v Rusku nám téměř vždycky ukazují jenom sníh a mráz. Stačí vzpomenout na filmy „Zlaté oko“ nebo „Doktor Živago“. Podobný model platí i pro Austrálii, kde se velké množství filmů odehrává ve vyprahlém vnitrozemí (třeba „Klokan Jack“), kde ale žádný normální Australan nežije! Američtí filmaři téměř opomíjejí existenci fotogenického australského pobřeží. A zřejmě si nikdy nevšimli, že i na tomto kontinentě padá sníh a dokonce se tam lyžuje!
Pyramidy v Gíze jsou monumentální a opuštěné. To nás naučil Hollywood. Například když k nim ve filmu „Než si pro nás přijde“ dorazí Jack Nicholson s Morganem Freemanem, nikde v okolí není ani živáčka. Mohou se v klidu kochat pohledem na úžasné starověké památky a přemítat o nesmrtelnosti chrousta. O davech turistů, strážích a faktu, že Káhira šlape pyramidám prakticky na paty, není v žádném hollywoodském filmu ani stopy.
Filmy „Desperado“, „Od soumraku do úsvitu“ nebo „Tenkrát v Mexiku“ nám nabízejí víceméně pořád stejný obrázek: hrdina vyloupí banku (nebo se dopustí jiného zločinu) a odcválá pouští plnou kaktusů někam do prašného města, kde se zastavil čas. Nakonec skončí na verandě v houpacím křesle se sombrerem na hlavě a sklenicí tequily v ruce. A ještě někde v okolí bude záběr na bílý rozpadající se kostel. Co se kostelů týče, těch je v Mexiku „jenom“ 7000, zatímco v samotných USA zhruba 450 000. Co hůř, mexická města dnes vůbec nevypadají tak, jak nám je ukazuje Hollywood. Vyrostla zde řada moderních, doslova futuristických staveb. A že by byla mexická policie tak neschopná a americký zločinec tu mohl v klidu dožít s uloupeným bohatstvím? Ani v tak velké zemi, jako je Mexiko, to není snadné: pro americké kriminálníky tu není žádné místo dost bezpečné…
Washington, D. C. – město plné mrakodrapů?
Hlavní město USA se objevuje prakticky v každém politickém thrilleru nebo ve sci-fi filmech, v nichž lidstvo čelí invazi z vesmíru. A divák s nervy napjatými k prasknutí sleduje dramatické honičky mezi mrakodrapy a v duchu si říká: „V té Americe vypadají všechna města stejně.“ Například ve filmu „Invaze“, odehrávajícím se v hlavním městě USA, Nicole Kidman telefonuje a z okna vidí výškovou budovu. Také čtvrtý díl „Smrtonosné pasti“ se odehrává ve Washingtonu. Všimli jste si v něm třicetipatrové budovy, v jejímž sousedství je další, nejméně patnáctipatrová? Pak vězte, že v obou (a mnoha dalších) případech vás filmaři vodili za nos. Ve Washingtonu totiž nejsou mrakodrapy! Nejvyšší budovou ve městě je One Franklin Square, která má s bídou 12 pater. Jistě, je tam slavný Washingtonův památník – nejvyšší obelisk světa, který měří necelých 170 metrů. To ale není mrakodrap.
Čtvrtý díl Smrtonosné pasti je prošpikován nepřesnostmi
A takhle to vypadá ve skutečnosti
[line]Poklidný Louvre
Pokud jste nikdy nebyli v pařížském Louvru, asi si představujete, že si jeho nejstřeženější dílo, tedy Da Vinciho Monu Lisu, prohlédnete v klidu a nerušeně si vychutnáte mistrovo umění. Ostatně film „Šifra Mistra Leonarda“ vás nejspíš přesvědčil o tom, že (až na nějakou tu mrtvolu na mramorové podlaze) je Louvre grandiózní palác, v jehož sálech budete tiše plout od obrazu k obrazu a přitom vnímat velebný klid. Další hollywoodská mystifikace. Pokud se k obrazu Mony Lisy vůbec „proboxujete“, nejspíš vás překvapí nejen to, jak je portrét maličký, ale hlavně přes hlavy desítek turistů neuvidíte stejně nic. A totéž platí i o ostatních sálech, kde jsou vystavena jedinečná díla světového umění.
Ve filmu Šifra Mistra Leonarda vypadá Louvre (až na nějakou tu mrtvolu na mramorové podlaze) jako poklidné místo - omyl!
Pokud se k obrazu Mony Lisy vůbec „proboxujete“, nejspíš vás překvapí nejen to, jak je portrét maličký, ale hlavně přes hlavy desítek turistů neuvidíte stejně nic.
V Rusku vždycky sněží a v Austrálii panuje vedro
O tom, že v Rusku dovede být pořádná zima a v Austrálii hic, není pochyb. Jenže bývá to i naopak. Vzpomeňte na loňské léto, kdy se Moskvané doslova pekli ve čtyřicetistupňových vedrech, a to po dobu několika týdnů. Přitom hollywoodské filmy natáčené v Rusku nám téměř vždycky ukazují jenom sníh a mráz. Stačí vzpomenout na filmy „Zlaté oko“ nebo „Doktor Živago“. Podobný model platí i pro Austrálii, kde se velké množství filmů odehrává ve vyprahlém vnitrozemí (třeba „Klokan Jack“), kde ale žádný normální Australan nežije! Američtí filmaři téměř opomíjejí existenci fotogenického australského pobřeží. A zřejmě si nikdy nevšimli, že i na tomto kontinentě padá sníh a dokonce se tam lyžuje!
I v Austrálii dokáže být pěkná zima
V Moskvě loni čelili nejen vedru, ale i rozsáhlým požárům z horka
[line]Egyptské pyramidy stojí v liduprázdné krajině
Pyramidy v Gíze jsou monumentální a opuštěné. To nás naučil Hollywood. Například když k nim ve filmu „Než si pro nás přijde“ dorazí Jack Nicholson s Morganem Freemanem, nikde v okolí není ani živáčka. Mohou se v klidu kochat pohledem na úžasné starověké památky a přemítat o nesmrtelnosti chrousta. O davech turistů, strážích a faktu, že Káhira šlape pyramidám prakticky na paty, není v žádném hollywoodském filmu ani stopy.
A takhle to vypadá doopravdy...
[line]Mexiko vypadá jako Divoký západ
Filmy „Desperado“, „Od soumraku do úsvitu“ nebo „Tenkrát v Mexiku“ nám nabízejí víceméně pořád stejný obrázek: hrdina vyloupí banku (nebo se dopustí jiného zločinu) a odcválá pouští plnou kaktusů někam do prašného města, kde se zastavil čas. Nakonec skončí na verandě v houpacím křesle se sombrerem na hlavě a sklenicí tequily v ruce. A ještě někde v okolí bude záběr na bílý rozpadající se kostel. Co se kostelů týče, těch je v Mexiku „jenom“ 7000, zatímco v samotných USA zhruba 450 000. Co hůř, mexická města dnes vůbec nevypadají tak, jak nám je ukazuje Hollywood. Vyrostla zde řada moderních, doslova futuristických staveb. A že by byla mexická policie tak neschopná a americký zločinec tu mohl v klidu dožít s uloupeným bohatstvím? Ani v tak velké zemi, jako je Mexiko, to není snadné: pro americké kriminálníky tu není žádné místo dost bezpečné…
V mexických velkoměstech vyrostlo množství architektonicky zajímavých budov
Publikováno: 03. 05. 2011
Kategorie: Zajímavosti | Kuriozity
