Jak mluvíme? No přece „otcovštinou“

Máte jako mateřský jazyk češtinu či slovenštinu? Může být, ale napříště bychom měli nejspíš říkat „otcovský“ jazyk či dokonce „otcovština“. Za to, jakým jazykem hovoříme, totiž mohou z historického pohledu spíše muži. Psychologové se doposud domnívali, že právě matky, které jsou s dětmi v neustálém každodenním kontaktu, určovaly jazyk, jakým se dnes hovoří v konkrétních částech světa. Ale i když je pouto mezi matkou a dítětem nejsilnější mezilidskou vazbou, byli to podle všeho bezcitní a krvelační válečníci, kdo například z nás „udělali“ Čechy. Nejnovější genetické výzkumy, které probíhaly po celé planetě, totiž ukazují, že například Normané nakonec rozhodli o tom, že v Británii se stala hlavním jazykem angličtina, která patří do skupiny germánských jazyků a je velmi ovlivněna normanštinou. Francouzština zase vzešla ze staré latiny, kterou do země, kde ve starověku žilo prakticky jen galské obyvatelstvo, přinesli římští kolonizátoři a vojáci. A ti přitom tvořili jen malé procento z celkového počtu obyvatelstva. Jejich zbraně a moc ale byly silnější a tato síla se nakonec ukázala jako určující i v jazykových otázkách. A i když Češi jsou geneticky velkou měrou příbuzní s Germány, Slované nakonec svou sílu demonstrovali nejenom v mocenských otázkách, ale také v jazyce, který dnes nazýváme stále ještě naší mateřštinou. Zdroj: DailyMail