Létání ve snu a ve skutečnosti

Francouzský spisovatel André Maurois (1885 - 1967) napsal mystickou povídku La Maison (Dům). Vyprávěl v ní o hrdince, které se pravidelně zdává, že navštěvuje nějaký starobylý zámek, chodí jeho místnostmi a kochá se okolní krajinou. Ve snu také pokaždé potkává stejné lidi, kteří v zámku žijí. Má pocit, že vzhledem k neustále se opakujícím zkušenostem musí být zámek skutečný a pokusí se ho nalézt. A skutečně ho najde nedaleko Paříže a pozná ho na první pohled. Ale majitelé zámku ji také okamžitě poznají. Před časem se ho totiž rozhodli pronajmout, protože je v něm každou noc obtěžoval nějaký přízrak. A teď ho vidí na vlastní oči – je to právě ona žena, které se o zámku pravidelně zdálo. Popravdě řečeno, Mauroisova povídka není zas až tak tajuplná. Autor pouze umělecky zpracoval skutečný případ, ke kterému došlo v Anglii na konci 19. století. Jisté paní Bultonové se několik let zdával ten samý sen, ve kterém navštěvovala nádherný starý dům a procházela se po parku, který ho obklopoval. Nevěděla sice, kde zmíněný dům hledat, ale dovedla ho velmi přesně popsat.

Za několik dnů zajeli manželé Bultonovi navštívit lady Beresfordovou a ta šokovaně vykřikla: „Vždyť vy jste ta malinká paní, která chodila do mé ložnice!“

V roce 1883 se paní Bultonová s manželem chystala do Skotska, kde si na léto pronajali dům od lady Beresfordové. Pan Bulton přijel o něco dříve než jeho manželka, aby podepsal nájemní smlouvu. Majitelka domu ho čestně upozornila, že od jistých dob se v domě objevuje přízrak v podobě malé paní, který nijak neškodí, ale z nějakého důvodu si oblíbil její ložnici. Dokonce nechala v domě provést stavební úpravy, aby se zjistilo, zda v něm není nějaká zazděná místnost, ve které tato nešťastnice zemřela. Když pak do Skotska přijela paní Bultonová, s velkým nadšením poznala, že pronajatý dům je ten z jejích snů. Vše v něm odpovídalo tomu, co vídala během snění - s výjimkou salónu, ze kterého v jejích snech vedla dlouhá řada pokojů za sebou, což v reálném domě nebylo. Majordomus ale vysvětlil, že během nedávných úprav byly změněny i dispozice domu. Za několik dnů zajeli manželé Bultonovi navštívit lady Beresfordovou a ta šokovaně vykřikla: „Vždyť vy jste ta malinká paní, která chodila do mé ložnice!“

Váš přízrak se vloupal do mé ložnice!

Poprvé tak byl popsán jev, ve kterém se vědomí oddělí od těla a přenese se na velkou vzdálenost, přičemž prostředí, ve kterém se ocitne, je reálné. Případ paní Bultonové vyvolal už svého času velký zájem a byl podroben i řadě experimentů. Případem se ještě na konci 19. století zabýval i francouzský milovník záhad Charles Lancelin.  Nalezl muže s podobnými schopnostmi, kterého ve svých záznamech pojmenoval Pierre X. Jeho „pokusný králík“ v 28 letech těžce onemocněl. Když se uzdravil, zjistil, že se dokáže dostávat do transu a přimět své vědomí, aby opustilo tělo a cestovalo všemi místnostmi v domě včetně těch zamčených. Po čase získal schopnost navštěvovat stejným způsobem i své známé, kteří žili i ve vzdálenějších místech. Jednou tak zažil poměrně kuriózní příhodu. Jeho známá měla schopnosti média a během jednoho setkání mu naštvaně řekla: „Vaše návštěvy mě děsí. Co po mně chcete? Před několika dny jste v noci vpadl do mé ložnice!“ Pierre X. jí odpověděl: „To se vám asi zdálo, ne?“ A dotyčná mu řekla: „Ani omylem. V ložnici se svítilo a já jsem zničehonic cítila, jak mě někdo tahá za vlasy. Otočila jsem se a byl jste to vy! Rozzlobila jsem se a vzbudila jsem manžela, ale vy jste se začal smát a zničehonic jste zmizel!“ Během dalších experimentů manžel dotyčné ženy už nespal, ale Pierra X. nikdy nespatřil. Na jeho návštěvy nereagoval ani pes. V době konání pokusů žil Pierre X. v malé obci v Normandii a jeho známá v Paříži.

Jezero na místě nebylo

Na Lancelinovy experimenty navázal po padesáti letech Stanfordský výzkumný ústav v Kalifornii. Zkoumaným subjektem byl Američan švédského původu Ingvar Svan.

V dalších experimentech se vědci ze Stanfordu zaměřili na místa, o která měla zájem armáda. Své asistenty posílali na ta nejexotičtější místa, vzdálená tisíce kilometrů od Kalifornie, a pak konfrontovali Svanova vidění s jejich reálnými prožitky. Šokující bylo, že ve většině případů se jejich zážitky stoprocentně shodovaly!

Svan tvrdil, že pokud mu vědci stanoví jakoukoli zeměpisnou šířku a délku kdekoli na Zemi, bude schopen na místo „zaletět“ a popíše vše, co se tam děje v reálném čase. Je pochopitelné, že o takového „génia“ se začala zajímat i armáda. Člověk, který dokáže nikým neviděn proniknout na jakékoli dobře střežené místo či přímo do úkrytu protivníka kdekoli na planetě, je přece ideál každé armády!

Svan tvrdil, že pokud mu vědci stanoví jakoukoli zeměpisnou šířku a délku kdekoli na Zemi, bude schopen na místo „zaletět“ a popíše vše, co se tam děje v reálném čase.

Jednoduché testy „na dálku“ v areálu ústavu Svan zvládl a poté absolvoval svůj první „dálkový let“. Vědci mu zadali souřadnice Viktoriina jezera v Africe. Svan se pohroužil do transu a popsal jim „pocit letu nad vodou a poté přistání na souši“. Podle mapy měl být přitom pořád ještě uprostřed jezera, ale Svan trval na svém. Když se vědcům dostala do rukou podrobnější mapa, zjistili, že pravdu měl jejich „cestovatel“.

„Let“ k tajnému zařízení

V dalších experimentech se vědci ze Stanfordu zaměřili na místa, o která měla zájem armáda. Své asistenty posílali na ta nejexotičtější místa, vzdálená tisíce kilometrů od Kalifornie, a pak konfrontovali Svanova vidění s jejich reálnými prožitky. Šokující bylo, že ve většině případů se jejich zážitky stoprocentně shodovaly! Svan se dokonce „dostal“ k polotajnému sovětskému zařízení. Vědci mu zadali souřadnice jistého místa v Indickém oceánu, kde Svan spatřil následující: „Podle prvního pozorování je to ostrov s vysokou horou, jejíž vrcholek zakrývají oblaka. Půda je kamenitá. Na západě je kupovitá oblačnost. Je tu dost chladno. Vidím budovy rozmístěné v pravidelné řadě. Jedna z nich je oranžová a na ní jsou radarové antény. Před budovou jsou dvě nákladní auta. Na západě jsou hory, na severu rovina a sídlo posádky, na východě je oceán.“ Šlo o téměř doslovný popis ostrova Kergueleny, na kterém byla umístěna sovětsko-francouzská geofyzikální observatoř, odkud se vypouštěly sovětské meteorologické a geofyzikální rakety. Svan pochopitelně neměl žádné přesné údaje od sovětské strany, ani neviděl žádné sovětské mapy. O experimentech informovali vědci ze Stanfordu podrobně v časopisech Nature a Proceedings of the IEEE. Zdroj: tainy.net