Nejzajímavější objevy, nad kterými si současná věda láme hlavu

Naši předkové, kteří žili stovky let před námi, po sobě zanechali řadu památek a artefaktů. Některé nálezy jsou natolik záhadné či zvláštní, že je moderní věda nedokáže dosud uspokojivě vysvětlit - neví se, jak byly zhotoveny, ani jakému účelu měly sloužit. Vypadá to, že naši praprapradědečkové byli pěkně mazaní a dokázali za sebou perfektně zametat stopy. První takovou zvláštností je tzv. Voynichův rukopis – záhadná kniha napsaná neznámým jazykem v neznámém písmu. Vzbuzuje pozornost už téměř 100 let, konkrétně od roku 1912, kdy ho zkoumal americký sběratel Wilifrid M. Voynich. Našel v něm zastrčený dopis z roku 1665 nebo 1666 od rektora pražské univerzity, ve kterém žádal jistého učence, zda by se nepokusil rozluštit šifru, jež je v něm použita. Z dopisu dále plyne, že rukopis koupil císař Rudolf II. (1552 - 1612) za šest set dukátů a že autorem spisu může být františkánský mystik a přírodovědec Roger Bacon (1214 – 1294). Podle uhlíkové analýzy byl ale rukopis zhotoven až někdy v letech 1404 – 1538. Ani dnes se neví, v jakém jazyce je napsán. Je jasné jen to, že nejde o evropský jazyk, přičemž některé znaky svědčí o jeho podobnosti se semitskými jazyky. Kryptografové se domnívají, že jde o šifru - tu ale zatím nedokázaly rozluštit ani nejmodernější počítače. Podle některých odborníků může jít i o smyšlený jazyk. Ale proč by někdo v takovém jazyce psal knihu o 270 stranách? Není známý ani autor, ani účel knihy – soudí se, že by mohlo jít o středověký lékopis či herbář. Každopádně vyobrazené rostliny jsou zcela neznámé. Ani v  dnešní době informačních technologií netušíme, jak je možné, že ve starověku mohlo vzniknout něco takového jako mechanismus z Antikythéry. Neskutečně vyspělá technická pomůcka byla objevená r. 1902 ve vraku římské lodi, která se potopila r. 67 př. n. l. u řeckého ostrova Antikythera. „Starověký počítač“ tvoří 37 ozubených koleček zasazených do částečně dřevěné a částečně bronzové bedýnky, která má z jedné strany jeden a z druhé strany dva ciferníky. Mechanismus sloužil k zaznamenávání pohybu Slunce a Měsíce, uměl předpovídat zatmění těchto těles a dokonce napodobovat nepravidelnou oběžnou dráhu Měsíce kolem Země. Jeho původ není dosud znám. Další velkou záhadou je potrubí u čínské hory Baigong. Zdejší jeskyně jsou doslova protkány sítí rour a železných trubek. Ale proč tam vůbec jsou? Čemu měly sloužit? Soudí se také, že prostřední ze tří jeskyní může být umělého původu. Právě v ní se dochovala roura o průměru 40 cm, vyrobená ze železa s příměsí dalších kovů, včetně 8 % prvků, které v současné době neznáme. V okolí je také mnohem vyšší radiace. Jediní, kdo mají v této záhadě jasno, jsou ufologové. Ti tvrdí, že jde o artefakt, který tu po sobě zanechali mimozemšťané. Každopádně oficiální věda netuší, kdo tady labyrint z trubek v dávné minulosti postavil a čemu měl vlastně sloužit.

Zajímavé artefakty najdeme i v Kostarice

O kostarických kamenných koulích četl nejspíš každý z vás, pozornost jim ostatně věnoval i nejznámější „záhadolog“ světa Erich von Dániken. V deltě Diquís jsou prostě k vidění stovky kamenných koulí, jejichž velikost dosahuje od pár centimetrů po dva metry v průměru. Největší váží i 16 tun! Soudí se, že byly vyrobeny z granitu nebo z magmatického kamene. Ale opět je tu otázka: proč je tady někdo v předkolumbovských dobách vyráběl? Když byly koule ve 40. letech minulého století znovuobjeveny, mnoho z nich bylo sestaveno do přímých řad, zakřivených linek nebo do trojúhelníků a rovnoběžníků. Jedna skupina čtyř koulí byla nalezena v sestavě orientované na magnetický sever. To vedlo ke spekulaci, že byly rozmístěny lidmi využívajícími kompas nebo astronomické znalosti. Bohužel, všechny tyto zajímavé sestavy byly zničeny a koule jsou dnes přesunuty na jiná místa. Další nezodpovězenou otázkou je, čemu měly sloužit tzv. baterie z Bagdádu. V roce 1938 byla nedaleko iráckého hlavního města nalezena hliněná nádoba obsahující měděný válec, který obaloval železný drát. Uvnitř keramické nádoby byl měděný váleček a zkorodovaná železná tyčka (zřejmě vlivem kyselého prostředí). Horní otvor válečku byl pak kdysi pravděpodobně zalit asfaltem. Tomu, že se jedná o elektrický článek, nasvědčuje jeho celková konstrukce. Hliněná nádoba je údajně izolátorem a její vnitřek po naplnění kyselou látkou slouží díky chemické reakci k produkci elektrického proudu. Artefakt, vysoký 14 centimetrů a v nejširším místě o průměru 8 centimetrů, nepřipomíná nic, co by se dalo bezpečně zařadit do doby vzniku předmětu – tedy do doby obsazení starověké Mezopotámie výbojnými Parthy (mezi roky 140 př. n. l. až 225 n. l.) Podobných předmětů, které ze všeho nejvíce skutečně připomínají baterie, zde bylo nalezeno celkem dvanáct. Ještě dnes, 73 let po objevení, jsou „baterie z Bagdádu“ stále zahaleny mýty. Je možné, že by lidé už ve starověku znali elektřinu? [blackbutton link="http://procproto.cz/zahady/kolsky-vrt-%E2%80%93-dotklo-se-lidstvo-pekla/"] Přečtěte si dále: Kolský vrt - dotklo se lidstvo pekla? [/blackbutton] Na našem webu už jste si jistě přečetli článek o záhadném Kolském vrtu, kdy geologové slyšeli tak záhadné zvuky, že měli strach, že narazili na skutečné peklo. Co si ale myslet o podobně záhadném zvuku z hlubin Tichém oceánu, kterému se říká bloop? Byl velmi dobře slyšitelný a v roce 1997 ho zachytily hloubkové podmořské mikrofony. Ačkoli bloop je jedním z nejhlasitějších zvuků jakéhokoli druhu zaznamenaného v pozemských oceánech, jeho původ je dodnes neznámý. Například  bloop zaznamenaný u jižního pobřeží Jižní Ameriky byl slyšitelný 5000 kilometrů daleko. I když se podobal zvukům vyluzovaným žijícími organismy, ani velké modré velryby by ho nezvládly takhle hlasitě. To vše vede k hypotéze, že v neprozkoumaných temnotách pozemských hlubokých oceánů se ukrývají jiné, neznámé formy života. Možné ovšem také je, že zvuk vyluzuje tření ledovců. Od roku 1997 už žádné další bloopy zaznamenány nebyly, i když technika nahrála i jiné hlasité a dosud rovněž nevysvětlitelné zvuky.