Proč nám vadí skřípání nehtů na tabuli

Také vám naskočí husí kůže, když někdo přejede nehtem po tabuli nebo kovovou vidličkou po prázdném talíři? Podobně nepříjemných zvuků bychom mohli jmenovat víc – většině z nás vadí trhání látky, škrábání zdi nebo omítky, skřípání polystyrenu… Pravděpodobně jste se otřásli, jen když jste si o těchto zvucích přečetli. Všeobecně se soudilo, že nám vadí všechny zvuky vydávající vysoké tóny. Podstata jevu ale byla dosud nejasná. Až nedávno se zjistilo, že hlavní důvod leží ve zvláštnosti stavby lidského ucha a ve znalosti zdroje nepříjemného zvuku. Muzikologové z Vysoké školy médií a komunikací v Kolíně nad Rýnem přehrávali účastníkům výzkumu nejrůznější zvuky a požádali je, aby je označovali podle stupně nepříjemnosti. V žebříčku „hrůz“ vedlo skřípání nehtů na tabuli následované „pískáním“ křídy. Vědci poté záznam zvuků modifikovali, přidali či odstranili některé frekvence a selektivně izolovali jednotlivé tóny. Jedné skupině pak prozradili zdroj těchto zvuků, druhé řekli, že jde o část moderní hudební skladby. Během této části výzkumu měřili účastníkům tep, tlak a elektrickou vodivost pokožky. [pullquote_right]Čtěte dále na ProcProto.cz - Video: Unikátní záběry zemské rotace[/pullquote_right] Zjistilo se, že vodivost kůže se výrazně měnila, pokud posluchač vnímal zvuk jako nepříjemný. Je proto zřejmé, že dráždivé zvuky vyvolávají i fyzickou odezvu organismu. Vědci se také domnívají, že vliv na vnímání nepříjemných zvuků o určitém rozsahu má také stavba lidského ucha. Některé zvuky i o standardních frekvencích v rozsahu 2000 až 4000 Hz ve zvukovodu zesilují, což může vyvolávat bolestivý účinek. Odborníci chtějí charakteristiku nepříjemných zvuků zkoumat i nadále. Doufají, že jejich poznatky přispějí v budoucnu k výrobě tišších mixérů, vysavačů, soustruhů a dalších zařízení.