Tajné archivy korporace GM aneb De Loreanova aféra
Nejspíš si také vzpomínáte na filmovou trilogii Návrat do budoucnosti, ve které její hrdina cestoval časem stříbřitě šedým sportovním vozem s výklopnými dveřmi. Jestliže si ale myslíte, že auto bylo vyrobeno speciálně kvůli natáčení, jste na omylu. Šlo o vůz vyráběný společností De Lorean Motor Company v letech 1981 až 1983. Model DMC-12 s futuristickým designem si za pouhá tři léta vybudoval velmi netradiční pověst.
Karoserie sportovního kupé s výklopnými dveřmi typu gullwing byla vyrobena z nerezových plechů, nad zadní nápravou (všechna kola nezávisle zavěšena) byl umístěn motor PRV-6 z produkce firem Volvo a Renault. Z výrobní linky v severoirském Dunmurry sjelo celkem 8 583 De Loreanů. Co se s tímto futuristickým autem stalo? A kdo ho vlastně navrhl?
„Otcem“ modelu byl John De Lorean (1925 – 2005), považovaný za jednoho z nejperspektivnějších konstruktérů a manažerů v americkém automobilovém průmyslu. Jeho kariéra byla závratná. Od roku 1956 pracoval ve firmě General Motors v divizi Pontiac, kde se stal vedoucím oddělení pro novou techniku. Pět let nato už byl šéfkonstruktérem, od roku 1965 ředitelem divize a zároveň i nejmladším viceprezidentem GM. Za čtyři roky nato byl přeložen do Chevroletu, což byla největší divize GM, a stal se tak nejmladším ředitelem v její historii. A konečně, v sedmačtyřiceti letech byl postaven do čela celé severoamerické výroby osobních i nákladních vozů. Po pouhém půlroce ve funkci náhle z GM odešel. Své rozhodnutí později vysvětlil narůstajícím nesouhlasem s metodami řízení, které v korporaci vládly.
De Lorean byl nakonec zproštěn obžaloby, ale s kariérou nadaného konstruktéra byl jednou provždy konec. Ke dnu ho pak stáhla ještě série dalších soudních sporů, nejen kvůli problémům s motorem, ale i s bývalou manželkou.
Odborníci měli jasno: Kdyby jeho model DMC 12 dostal silnější motor (ostatně, turbodmychadlem přeplňovaná verze se již připravovala) a vyřešily se problémy s kvalitou, vůz by se stal jednoznačně jedním z nejlepších ve své třídě. Toho se ale zřejmě silná firma GM zalekla a postarala se proto o likvidaci nadějného konkurenta.
Určitou satisfakci získal De Lorean aspoň posmrtně. V roce 2008 odkoupila jistá floridská firma právo na značku i veškerou technickou dokumentaci, takže se auto vyrábí znovu. Jeho tvůrce by měl jistě radost.
„Otcem“ modelu byl John De Lorean (1925 – 2005), považovaný za jednoho z nejperspektivnějších konstruktérů a manažerů v americkém automobilovém průmyslu. Jeho kariéra byla závratná. Od roku 1956 pracoval ve firmě General Motors v divizi Pontiac, kde se stal vedoucím oddělení pro novou techniku. Pět let nato už byl šéfkonstruktérem, od roku 1965 ředitelem divize a zároveň i nejmladším viceprezidentem GM. Za čtyři roky nato byl přeložen do Chevroletu, což byla největší divize GM, a stal se tak nejmladším ředitelem v její historii. A konečně, v sedmačtyřiceti letech byl postaven do čela celé severoamerické výroby osobních i nákladních vozů. Po pouhém půlroce ve funkci náhle z GM odešel. Své rozhodnutí později vysvětlil narůstajícím nesouhlasem s metodami řízení, které v korporaci vládly.
Geniální model měl své mouchy
Po odchodu z GM založil vlastní společnost a prohlásil, že se chystá vyprojektovat a vyrobit trvanlivé, bezpečné a nepříliš drahé auto. V březnu roku 1981 zahájil sériovou výrobu svého modelu DMC 12, který zpočátku slavil velký úspěch. Vadou na jeho kráse byla vyšší hmotnost a motor: výkon z 2,85litrového agregátu měl totiž pouhých 130 koní (96 kW). Maximální rychlost se pohybovala za hranicí 180 km/h a zrychlení z 0 na 100 km/h bylo udáváno za 8,5 s. V USA, kam putovalo 75 % vyrobených kusů, bylo navíc vzhledem k nízké kvalitě montáže nezbytné založit servisní střediska, kde byly vozy prakticky rozebrány a znovu smontovány.
Automobil DMC 12 se objevil i ve videohře Back to the Future
Nicméně prodej vynesl za prvního půl roku 26,5 milionu dolarů čistého zisku a čekatelů v pořadníku byla spousta. Vedení společnosti, nadšené prvními úspěchy a snažící se splnit všechny zakázky, dalo pokyn k velkosériové výrobě. Již tak nízká kvalita tím však ještě poklesla. Zákazníci začali objednávky postupně stahovat a důvěra k vozu byla narušena. První příznaky finančních problémů tak na sebe nenechaly dlouho čekat. V lednu roku 1982 pracovala továrna vzhledem k propadu odbytu pouze na půl kapacity a v únoru byla na DMC uvalena nucená správa. Ani britské, ani americké banky již De Loreanovi nehodlaly půjčit žádné peníze. Podle četných spekulací za touto neochotou stála všemocná firma GM, jejíž vliv dosahoval samozřejmě i do Evropy. V květnu 1982 byla proto továrna zavřena.Kdo pomůže s likvidací konkurenta?
De Lorean se izoloval ve své kalifornské vile, ale jeho trápení nebyl konec. Zničehonic se na scéně objevil jeho dávný přítel Johnny Carson, který byl drogovým dealerem. De Loreanovi nabídl finanční výpomoc v podobě stokilového kufru kokainu. Za ten měl De Lorean inkasovat 24 milionů dolarů a o částku se pak měli podělit. Ve chvíli, kdy důvěřivý konstruktér kufřík přebíral, do vily vpadli příslušníci FBI a zatkli ho. K aféře došlo v září roku 1982, kdy byla šance na záchranu firmy prakticky nulová. Došlo k mediálně velmi sledovanému soudu, každopádně vyšlo najevo, že drogový dealer byl nastrčenou figurkou a celou kauzu nastrojila FBI.De Lorean byl nakonec zproštěn obžaloby, ale s kariérou nadaného konstruktéra byl jednou provždy konec. Ke dnu ho pak stáhla ještě série dalších soudních sporů, nejen kvůli problémům s motorem, ale i s bývalou manželkou.
Odborníci měli jasno: Kdyby jeho model DMC 12 dostal silnější motor (ostatně, turbodmychadlem přeplňovaná verze se již připravovala) a vyřešily se problémy s kvalitou, vůz by se stal jednoznačně jedním z nejlepších ve své třídě. Toho se ale zřejmě silná firma GM zalekla a postarala se proto o likvidaci nadějného konkurenta.
Určitou satisfakci získal De Lorean aspoň posmrtně. V roce 2008 odkoupila jistá floridská firma právo na značku i veškerou technickou dokumentaci, takže se auto vyrábí znovu. Jeho tvůrce by měl jistě radost.
