Voynichův rukopis je zřejmě opravdu napsán nějakým neznámým jazykem

Jeden z nejzáhadnějších textů, Voynichův rukopis z 15. století, se stále nepodařilo rozluštit. Bylo uskutečněno 25 pokusů o rozbor textu a jeho dešifrování, na kterých se podílely nejlepší mozky naší planety, a obsah stále není znám. I proto se někteří vědci přiklánějí k názoru, že jde jen o sofistikovaný podvod. Nicméně poslední výzkum, jehož výsledky otiskl internetový magazín Plos One, dospěl k závěru, že rukopis skutečně nese nějaké poselství a byl zjevně napsán s cílem skrýt nějakou závažnou informaci. Kniha o 240 stránkách je napsaná neznámým jazykem a obsahuje velké množství ilustrací zobrazujících astronomické, biologické, kosmologické, botanické a farmaceutické motivy. V roce 1912 ji objevil americký obchodník polsko-litevského původu Wilfrid Voynich (Wojnicz). Dosavadní průzkumy zjistily, že neznámý jazyk vykazuje shody s existujícími jazyky a nejnovější výsledky posilují hypotézu, že slova v textu mají význam. Statistická analýza textu už dříve potvrdila, že pro použitý jazyk platí Zipfův zákon (v každém textu, který je psán v přirozeném jazyce existuje jisté konstantní rozdělení četnosti výskytu určitých slov, a to od slova s nejvyšším výskytem až po slovo s nejmenším výskytem, a tyto četnosti mají tvar pravidelně klesající křivky) a průměrná délka každého slova je zhruba shodná s latinou a s angličtinou.

Nicméně poslední výzkum, jehož výsledky otiskl internetový magazín Plos One, dospěl k závěru, že rukopis skutečně nese nějaké poselství a byl zjevně napsán s cílem skrýt nějakou závažnou informaci.

Teoretický fyzik Marcelo Montemurro z univerzity v Manchesteru věnoval analýze lingvistického schématu rukopisu řadu let a je přesvědčen, že se přiblížil k rozluštění jeho tajemství. Za pomoci počítačové statistické metody pro studium struktury uspořádání slov našel totiž i důkazy, že slova, která mají nějaký smysl, se ve skupinách textu opakují jako součást sdělení. Vystavěná sémantická síť více či méně naznačuje, že tato slova mají společné strukturální vlastnosti, stejně jako je tomu u známých jazyků. Podle Montemurrova názoru je tak zřejmé, že Voynichův rukopis není falzum bez obsahu a smyslu. „Nyní ho nelze považovat za nahodilý výběr slov, protože má jednoznačnou lingvistickou strukturu,“ říká Montemurro. Obsah textu nicméně dosud známý není. „Manuskript obsahuje zcela jistě nějaké sdělení.  Není ale jisté, že se nám ho podaří rozluštit,“ dodává. Uhlíková analýza provedená v roce 2011 zpřesnila datum vzniku rukopisu. Byl napsán někdy mezi lety 1404 až 1438.