Za agresivitu psů mohou majitelé

Máte pejska? Jestli ano, tak si dávejte záležet na tom, aby se choval opravdu vzorně a nedělal nám „pejskařům“ ostudu. Mohlo by se totiž úplně klidně stát, že byste se vy i váš miláček stali objektem vědeckého výzkumu. Přesně takhle sbírali podklady pro svůj nedávný průzkum vědci z brněnské Mendelovy univerzity: obcházeli brněnské parky a pozorovali stovky psů a jejich majitelů. Cílem tohoto pozorování byla agresivita psů a to, jak se tento nepříjemný rys chování mění podle toho, jestli je pes na vodítku a se svým majitelem, nebo naopak sám. Upřímně řečeno, kdo psy zná a trochu jim rozumí, si tohoto jevu všiml už dávno. Vedete svého psa na vodítku a potkáte dalšího psa. Někdy to proběhne bez problému, ale jindy se váš chlupáč tváří hodně nepříjemně a má dokonce chuť druhého soukmenovce napadnout. A vy si často kladete otázku: „Proboha, proč to ten můj pes dělá?“ Etologové, kteří se zabývají psím chováním a psychologií, už ale mají jasno. [pullquote_right]Čtěte dále na ProcProto.cz: Vědci objevili šavlozubou veverku z „Doby ledové“[/pullquote_right] Psi si daleko rychleji předávají zkušenosti typu: Jsi mi sympatický, nejsi mi sympatický. Takže člověk ještě ani možná nezaregistruje, že se k němu blíží další zvíře, ale pes už ví, jestli se s oním dotyčným bude kamarádit, nebo nebude. A jedinci, kteří jsou buď dominantní, nebo naopak nejistí, projevují v případě nesympatií rádi různé stupně agresivity. Někdy může agresivní jednání vyvolat také fakt, že jeden pes je na vodítku a druhý běhá na volno. Pak je motivem vztek a závist, že ten druhý si užívá svobody. A někteří majetničtější psi zase zastrašováním těch druhých jasně říkají: „Tohle je můj páníček nebo panička, dej od něj pracky pryč!“ Více agresivní jsou prý psi na vodítku, které vedou muži, protože údajně cítí jakousi podvědomou podporu u svých velitelů a muži mají k agresivitě obecně větší sklony než ženy. Tady bych si ale dovolil zkonfrontovat zjištění brněnských vědců s vlastními zkušenostmi. Hodně také záleží na zvířeti, které máte. U psů je to jako u lidí. Některý je rozený kliďas, jiný je impulzivní, další má zase trochu slabší nervovou soustavu. Vyrovnanější jedinec se do hádek nepouští a jde si raději po svém. Ale z vlastní zkušenosti taky vím, že v něčem se určitě vědci nezmýlili. Když takového nervózního psího fešáka nebo krasavici necháte bez vlivu dvounožců, většinou se do žádných konfliktů neženou a raději se s ostatními soukmenovci rychle domluví.