Záhadný nález v Peru. Jde o mimozemšťana?

Protáhlá mumifikovaná lebka, nalezená v Peru, by konečně mohla dokázat existenci mimozemšťanů. Podivně tvarovaná hlava - stejně velká jak její půlmetrové tělo - zamotala hlavu antropologům. Jde o jeden ze dvou souborů pozůstatků nalezených ve městě Andahuaylillas v jižní provincii Quispicanchi. Kosterní pozůstatky objevil Renato Davila Riquelme, který pracuje pro muzeum Privado Ritos Andinos v jihovýchodním Peru. Riquelme řekl, že oční dutiny jsou o mnoho větší, než můžeme pozorovat u běžného člověka. Na podivné lebce je malé měkké místo, neboli otevřená fontanela, charakteristická pro děti v prvním roku života. Čelist lebky však obsahuje dvě velké stoličky, které mají mnohem starší lidé. Riquelme dále uvedl, že minulý týden do muzea přijeli antropologové ze Španělska a z Ruska, aby nálezy prověřili. Shodli se, že se nejedná o lidskou bytost a budou pokračovat v dalších studiích. "Přestože zkoumání byla zatím jen základní, je už nyní zřejmé, že skelet nekoresponduje se žádnou etnickou skupinou na světě," dodal Riquelme. Pozůstatky oční bulvy v pravém očním důlku pomůžou identifikovat DNA a odkrýt tak tu nejzásadnější otázku - zda jde o lidskou bytost. Druhá mumie je neúplná a má jen 30 centimetrů. Postrádá hlavu a vypadá, jakoby byl její povrch pokryt placentou právě narozeného plodu. Pozůstatky z Peru jsou až nápadně podobné lebce z filmu Indiana Jonese Království křišťálové lebky, která se nakonec ukázala jako mimozemská s nadpřirozenou mocí. [caption id="attachment_6661" align="aligncenter" width="600" caption="Pozůstatky z Peru jsou až nápadně podobné lebce z filmu Indiana Jonese Království křišťálové lebky, která se nakonec ukázala jako mimozemská s nadpřirozenou mocí."][/caption] Alternativním vysvětlením podivuhodného nálezu může být umělé deformování lebky jakou součást kmenového rituálu. Prodlužování lebek - zařazení do určité sociální skupiny - se datuje už někdy k roku 7000 př. n. l. Různé kmenové kultury, například Mayové a severoameričtí či australští domorodci formovali lebky do tří tvarů: plochého, kulatého a kuželovitého. Pro dosažení kýženého tvaru byla hlava zabalena do těsné látky. Pro zploštění byla umístěna mezi dva kusy dřeva. Tyto techniky se obvykle aplikovaly na děti, když byly jejich lebky ještě pružné. Tkanina se na hlavu dala zhruba ve třetím měsíci života a dítě ji nosilo neustále minimálně po dobu šesti měsíců.