Znali ve starověku gramofon?

Zní to jako hodně ujetá sci-fi povídka, ale některé experimenty naznačují, že bychom si mohli v blízké budoucnosti „přehrát“ zvuky staré i několik tisícovek let. Podle některých teorií se prý mohly dávné zvuky „zachytit“ například v rýhách zdobených keramických váz. Starověký gramofon by mohl fungovat vlastně na principu fonoautografu, s kterým pracoval před 150 lety Francouz Édouard-Léon Scott de Martinville. Tehdy se jednalo vlastně o zvuky náhodně vytlačené na hladký povrch a de Martinville neměl žádné ambice, že by se jeho „záznamy“ mohly přehrávat ještě o několik desetiletí později. K podobnému efektu prý docházelo i ve starých hrnčířských dílnách. Hrnčíři zdobili svá dílka například silnějšími stonky slámy a pokud roztočili kruh na hodně vysokou rychlost, mohlo dojít k tomu, že do vázy nebo mísy se při tvorbě dekoru zachytily zvuky z okolí, včetně hovoru lidí, kteří stáli poblíž. Teorie je hezká věc, ale pořád ještě chybí přístroj, na kterém bychom si starověké či středověké „nahrávky“ mohli poslechnout. Musíme si prý počkat na vyspělejší technologie optického měření. Doposud se vědci pokoušeli získat záznam ze staré keramiky pomocí vibrující jehly (podobně jako u gramofonu), ale bez valných výsledků. Jsou sice zaznamenány některé úspěšné pokusy, ale při jejich podrobnějším studiu se zdá, že buď musel být pan vědec při jejich poslechu ve velmi „povznesené“ náladě nebo se jednalo v podstatě o neidentifikovatelné zvuky.