Ať žije Dutozemě!

To, že je země kulatá, se dozvíme už na základní škole. Ale co nám nejspíš naši milí učitelé a profesoři zapřeli, je fakt, že nežijeme na jejím povrchu, ale uvnitř této koule. Zdá se vám to jako pěkný nesmysl? A přitom na světě žilo pár tisíc lidí, kteří tomuhle nesmyslu věřili, a vyloučeno není, že jejich učení má i nadále utajené následovníky. Na počátku 19. století přišel Američan John Cleves Symmes (1779 – 1829), povoláním kapitán pěchoty, s převratnou myšlenkou že Země je dutá. Vedlo ho k tomu přesvědčení, že když je na světě mnoho věcí dutých, například kosti, stonky či vlasy, tak musí být dutá i planeta, kterou obýváme. Byl přesvědčen, že „jeho“ dutá zeměkoule je rozdělena na pět sfér, které zapadají do sebe a na pólech jsou otvory, kterými lze procházet z jedné sféry do druhé. Vytvořil dokonce dřevěný model „Dutozemě“, který dnes vlastní Akademie přírodních věd ve Filadelfii.

Mystici předělávají vědu

I když kvůli němu nikdo učebnice zeměpisu a astronomie nepřepsal, jeho myšlenky rozhodně nezapadly. V 70. letech 19. století se objevil na scéně další Američan, léčitel Cyrus Reed Teed. Byl v podstatě Symmesovým následovníkem, sám ovšem tvrdil, že na myšlenku o duté zemi přišel ve chvíli mystického osvícení. Jak asi toto „osvícení“ muselo vypadat, můžeme vydedukovat z jeho dalšího oslovení z vyšších sfér. Odtamtud se Teed dozvěděl, že po smrti se jeho tělo nerozloží a rovnou vstoupí do světa nesmrtelných. Když v roce 1908 skutečně zemřel, museli ho po dvou dnech přátelé nechat rychle nabalzamovat, protože proroctví nějak nevyšlo. Záhy se ale dočkala teorie o „Dutozemi“ dalšího proroka. Tím byl Marshall B. Gardner, který v roce 1913 vydal knihu, v níž dokazoval, že Slunce není nad Zemí, ale v jejím středu a že vysílá paprsky, které na nás vykonávají tlak a udržují nás tak na dutém zakřiveném povrchu. Uprostřed koule se také nachází nebe, které má podobu modré mlhoviny s lesklými body, které my považujeme mylně za hvězdy.

Tajný projekt šílenců

S touto knihou, a tím pádem také s teorií o „Dutozemi“, se seznámil během 1. světové války německý letec Bender, který jí byl zcela uchvácen. Založil hnutí Hohl Welt Lehre (Nauka o dutém světě), které získalo ve fašistickém Německu řadu stoupenců, včetně nejvyšších politických pohlavárů. Ti dokonce podporovali zcela seriózní výzkumy na toto téma. Například v roce 1942 byla vyslána na ostrov Rujana expedice vedená Heinzem Fischerem, velmi renomovaným vědcem, který bádal v oboru infračerveného záření. Cíl expedice byl přísně utajen, věděli o něm jenom Fischer a Hitler, Himmler a Göring. Ostatní účastníci tedy žasli, když Fischer rozestavěl na pobřeží na tehdejší dobu nejmodernější radary, které byly po několik dní v úhlu 45 stupňů zaměřeny k nebi. Až tehdy řekl Fischer kolegům, oč se jedná. Cílem podivných pokusů bylo dokázat, že žijeme uvnitř zeměkoule. V „Dutozemi“ věřilo i mnoho německých námořních a leteckých důstojníků, kteří doufali, že pokud se tato „teorie“ potvrdí, budou pomocí speciálních radarů lépe kontrolovat stav a pohyby britského námořnictva, protože konkávní zakřivení Země by umožnilo lepší pozorování na velké vzdálenosti. Dělo by se tak právě pomocí infračervených paprsků, na které byl Fischer světově uznávaný expert.

Jeden umírá, druhý dál bádá

Tento pokus skončil pochopitelně naprostým fiaskem. Nebohý Bender byl zatčen a separován v koncentračním táboře, kde se nedožil konce války. Heinz Fischer pracoval od roku 1945 pro USA, konkrétně ve vojenském studijním středisku v Daytonu v Ohiu. Údajně se mimo jiné zabýval prací na vodíkové bombě. V Americe se ho také ptali, jak mohl proboha přijmout účast na tak nesmyslném projektu. Vědec vysvětlil, že byl ke spolupráci v podstatě donucen a že z toho byl velmi nešťastný, protože ho fašističtí pohlaváři zdržovali od jiné, rozumnější práce. Což je ale na druhou stranu možná pro lidstvo dobře, protože kdo ví, jaké zbraně by nakonec býval vymyslel.