Biblická povodeň - pravěká katastrofa, na kterou lidstvo nezapomnělo
Slavná biblická potopa má svůj předobraz v neméně slavném Eposu o Gilgamešovi starých Sumerů. A obě pak čerpaly ze zkušeností, které měl pravěk se skutečnou „megapovodní“. Dlouho se hovořilo poněkud o jakési přírodní katastrofě, která se udála před mnoha tisíci lety na Blízkém východě a rozvodněnými řekami měly být Eufrat a Tigris. Ale moderní věda je přesvědčena, že zmiňované vodní toky v tom jsou tentokrát nevinně.
V roce 1993 se americkým mořským geologům Billu Ryanovi a Waltu Pitmanovi podařilo připojit se k ruské expedici, která mapovala důsledky výbuchu v jaderné elektrárně Černobyl na pobřeží Černého moře. A tam objevili stopy mohutné potopy, která postihla velkou část černomořského pobřeží před přibližně 7000 lety (podle některých dalších teorií možná dokonce ještě o několik tisícovek let dříve).
Útok běsnících vod
Byla důsledkem poslední doby ledové, kdy hladina moří poklesla až o 120 metrů. Když pak ledovce začaly roztávat, utvořilo se někdy před 12 500 lety v místech dnešního Černého moře sladkovodní jezero. Antičtí Řekové mu o mnoho tisíciletí později začali říkat Euxinské (v překladu tedy ono černé). Ale voda tála dál a mořská hladina opět začala stoupat. Tak se stalo, že stouplo i Středozemní moře a to „narazilo“ do oblasti nynějšího Bosporského průlivu. Ten tehdy byl suchou zemí utvořenou říčními naplaveninami.Když pak ledovce začaly roztávat, utvořilo se někdy před 12 500 lety v místech dnešního Černého moře sladkovodní jezero.Když se překážka prolomila, začala se slaná voda z jihu mocným proudem a s hrozivým duněním valit do sladkovodní nádrže, ležící o 70 metrů níže. Miliony krychlových metrů rozpěněné vody protékaly zpočátku úzkým žlabem. Burácející proud – podle odhadů se hnal rychlostí 60 kilometrů za hodinu a měl velikost 200 Niagarských vodopádů – vytrhával stále více kamenů i půdy z okrajů a žlab se rozšiřoval. Z trhliny vznikla rozsedlina a z ní pak průliv. Nejspíš celé roky burácela slaná voda úžinou do jezera, které se ustavičně plnilo a už brzy vystoupilo ze svých břehů. Masy vody, proudící ze Středozemního moře, dopadaly na hladinu tehdy Černého „jezera“ takovou silou, že vznikaly vysoké vlny, které běsnily proti pobřeží, jednalo se tedy o klasické tsunami. Lze předpokládat, že kolektivní vzpomínka na takovou událost měla dopad i na každodenní život lidí. Proto se objevuje ve všech mýtech této oblasti a dostala se i do starověkých literárních děl.
