Bývali Čechové udatní jedlíci...

Někdo českou kuchyni miluje, jiný dává přednost exotičtějším lahůdkám. Ale zastánce národních dobrot určitě potěší, že už před více než tisíci lety byla jídla našich středověkých slovanských předků odlišná od jídel jejich sousedů a vykazovala některé rysy, které se zachovaly dodnes. Pochopitelně se nám nedochovaly receptury jídel, která se jedla mezi obyčejnými lidmi, ale ani těch, na nichž si pochutnávala šlechta. Ovšem z dobových pramenů víme, že Češi byli už tenkrát milovníci masa, hojně si pochutnávali na luštěninách, mléce i sýrech a už tehdy si nadšeně obohacovali jídelníček houbami. A také jsme už tehdy měli v oblibě sladké moučníky, v nichž se hojně používalo medu. Dokonce existuje svědectví, že se u nás v raném středověku pekla obdoba oblíbených posvícenských koláčů. Jedním ze základních pilířů staročeské kuchyně byly kaše, například jahelná, pohanková, ovesná nebo krupičná. Ty se jedly i na šlechtických hostinách, kde ale pochopitelně tvořily jenom doplněk pestré nabídky. Velké oblibě se tehdy těšil hrách, který se připravoval na různé způsoby. Určitě to bylo dáno nejen tím, že se jedná o chutnou luštěninu, ale také proto, že této plodině se daří i v podhorských a méně úrodných oblastech.

Je libo voňavou šunčičku?

Ve staročeské kuchyni mělo velkých prostor i ovoce. Běžné byly jablka, hrušky a švestky, později také broskve, višně a různé druhy slív. Naši předkové už znali také angrešt a sbírali lesní plody jako maliny či ostružiny. Ovoce se jedlo nejen syrové, ale používalo se ho k dochucování kaší a sušilo se na křížaly. Jablečné křížaly se podávaly i k masu a jako příloha bylo obvyklé i ovoce pečené. Láska k masu tvoří u Čechů skutečně samostatnou kapitolu. Už z roku 1088 najdeme záznamy o tom, že u nás existovala řemesla jako „masníci“ a „sviňaři“. O pár století později se u nás už jedlo nejen maso vařené (vepřový ovárek byl oblíbenou pochoutkou už tehdy) a pečené, ale také uzené. A domácí šunka uzená v komínech venkovských stavení byla oblíbenou kořistí lapků i vojáků. V 15. století se už běžnou součástí masového jídelníčku stala i jelítka a klobásky.

Jídlo na koukání, chleba ke chroupání

Jak je vidno, v dobách klidu a míru se staří Češi nešidili. Ale rozdíl mezi stolem takového sedláka a velmože rozhodně existoval. A co teprve, když šlo například o korunovační hostinu. Když se v zimě roku 1311 konala korunovace Elišky Přemyslovny a Jana Lucemburského, uskutečnila se slavnostní hostina v minoritském klášteře na Starém Městě Pražském, kde se stoly prohýbaly lahůdkami nevídanými a v nebývalém množství. Z masa převažovaly pečeně z mladého masa, které bylo výsadou šlechtických stolů. To se zajídalo nejen již zmiňovanými kašemi, ale také četnými druhy chlebů, které byly v Čechách zřejmě odjakživa oblíbeným pokrmem. Nepekl se zdaleka jenom jeden druh, znám byl třeba chleba žemlový (podobný našemu bílému pečivu), pak chleba ječný, žitný, pohankový, ale také třeba mazancový nebo oplatkový.

Na korunovační hostině určitě nechyběla i jídla „na koukání“, kterým se ve středověku říkalo „šauesen“ (z německého „schauen“, dívat se, a essen, jíst). Jednalo se hlavně o celá pečená zvířata, která se různě zdobila těstem, barvami a také třeba zlatem.

Hostinový maraton po rožmbersku

Ale lucembursko-přemyslovské hodování bylo ještě skromnou ukázkou kulinářské nápaditosti. Když si o dvě a půl století později bral Vilém z Rožmberka Polyxenu z Lobkovic, musely všem kolem přecházet oči a sbíhat se sliny ještě týdny po skončení hodokvasu. Během tří dní „jídelního maratonu“ se snědlo mimo jiné: 40 jelenů, 50 srnčí, 2 120 kusů černé zvěře, 2 130 zajíců, 2 050 koroptví, 20 688 drozdů, hrdliček a holubů, 150 krmených volů, 15 krmených krav, 20 větších telat, 526 menších telat, 1 526 jitrnic, 450 vepřů, 456 jelit, 326 uzenic, 450 skopců, 395 jehňat, 504 selat, 40 uzených volů, 350 pávů, 5 135 krmených hus, 450 krůt a 2 656 kapounů a slepic. A došlo i na ryby, jsme ostatně na hostině rodu, který byl úzce spojen s rybníkářstvím a bohatými výnosy z rybničního hospodářství. Na svatební hostině tak skončilo 18 120 kaprů, 10 209 štik větších a menších, 6 380 pstruhů, 5 200 raků, 500 sumců, 200 lipanů, 350 úhořů, 2 309 mořských ryb uzených, 2 309 uzených pstruhů, 450 uzených štik, 350 tresek, 1 200 candátů, 675 čerstvých pstruhů, 4 bečky kaviáru a tisíce jiných ryb nespecifikovaných druhů. K tomu všemu se popíjelo uherské víno mladé i staré, ale rovněž víno tyrolské, rakouské, rýnské a kyperské. Vznešení hosté ho vypili 1 100 džbánů. A byl prostor i pro 40 beček pšeničného a ovesného piva. Proti tomu je naše štědrovečerní hostina jen hodně slabým odvarem...