Čertova brázda aneb Pravěká „dvouproudovka

Za tenhle trochu pohádkový název může pověst, která z pravěké dálnice udělala ďáblovo dílo. Další hlavní role v tomto příběhu připadla českému světci, svatému Prokopovi. Legenda vypráví, že čert svatého muže provokoval. Ten se však nenechal strhnout k boji, v němž by čerta chtěl zničit. Místo toho ho zkrotil a zapřáhl do pluhu a s křížem v pravé ruce popoháněl. Oral s ním brázdu ke své rodné vsi Chotouni, kde si z pluhu oklepal hlínu. Tak měla vzniknout podle pověsti Čertova brázda i mohyla na jejím konci. V symbolické rovině jde o popis vnitřního duchovního zápasu se silami temna. V praktické rovině se tak v pojmech křesťanského pohledu na svět dal vysvětlit jinak záhadný útvar v krajině.

Od Sázavy po Sviníbrod

Čertovu brázdu skutečně nešlo přehlédnout. A to ani v době, kdy se o leteckém snímkování terénu a vyhlídkovými lety nad krajinou nikomu ani nesnilo. Možná se v rané křesťanské době uchovalo ještě nějaké „normálnější“ vysvětlení než to o čertovi. O něm ale kněží, jejichž jedinou snahou bylo zlikvidovat jakýkoliv náznak pohanství, rozhodně nechtěli slyšet. Jedná se o hluboký úvoz, který se táhne mezi Sázavou a Chotouní. Aspoň její oficiální část, o které se dočtete třeba i v nějakém poučenějším turistickém průvodci. Ale „dálnice“ měla i jakési odbočky, které ústily v paralelní silnice, a tímto způsobem propojovala 35 kilometrů vzdálené brody na dvou řekách: jednou byla Sázava a tou druhou Labe. Na Sázavě začínala stezka nejspíš severně od stejnojmenného města, v lokalitě Černé Budy. Na Labi končila stezka v místech, kde dnes stojí Nymburk. O existenci významného brodu svědčí i starší název města – Svinibrod. Nedaleko Nymburka byly nalezeny zbytky keramiky z mladší doby kamenné dokládající četné styky se vzdálenými zeměmi. To napovídá, že tu stálo obchodní středisko, kde probíhala čilá obchodní výměna. A právě obchodníci využívali Čertovu brázdu určitě nejčastěji.

Když zazněl třeskot zbraní

Její další funkcí ale určitě byla i ta vojenská. Nedovedeme si sice dost dobře představit, jaké lokální konflikty se tu řešily za třeskotu zbraní, ale co by to bylo za civilizaci, která by ponechala v čase válečném ležet ladem takový geniální vynález, jakou dálnice určitě byla? Brázda míjí i řadu pravěkých a raně křesťanských sídlišť, včetně Kouřimi, proslulého slavníkovského a později přemyslovského hradiště. Mnohá z těchto lokalit i po staletích vypovídá o svém obranném charakteru a jejich existence se stezkou jistě úzce souvisela. Dnes už tedy takřka stoprocentně víme, že v případě Čertovy brázdy se nejednalo o geologický útvar, jak se někteří vědci dříve domnívali. Pravěcí stavitelé jen dokázali v některých místech mistrně využít terénního profilu a dálnici do něj šikovně „napasovat“. Nejspíš nebyla tato „dálnice“ ani obdobou Limes Romanum, hranice, která vedla v antice po obvodu celé Římské říše. To ji ovšem nijak neubírá na ojedinělosti, jednalo se ostatně o jednu z největších pravěkých evropských staveb.

Dálnici zničili soudruzi

Pro nás je důležité, že se na ni můžeme podívat a projít se po ní i my, na počátku 21. století. Má podobu hlubokého příkopu s plochým dnem a svažujícími se stěnami. Její šíře se pohybuje mezi 14 až 21 metry a v některých místech je až 6 metrů hluboká. Občas je tak široká, že je ji možno projet ve dvou proudech. Části Čertovy brázdy splynuly se současnými komunikacemi, jiné se dochovaly jako mohutné úvozy v lesích. Ten nejkrásnější úsek už ale nenajdeme. Vedl mezi Lipany a Chotouní a místo něj si může prohlédnout pozůstatky socialistické zemědělské velkovýroby: byl rozorán a přeměněn v nedohledné lány. Nicméně právě u Lipan můžete vyšplhat na nedaleký Lipanský vrch, v místech nedaleko památníků smutně proslulé bitvy, v níž dostali husité „na frak“. A tady pak budete odměněni pohledem na dálnici, kterou doslova kráčely dějiny.

Publikováno: 21. 05. 2011

Kategorie: Historie

Autor: info@mbusiness.cz

Tagy: čert | čertova brázda | Hoštice | legendy | pověst | pravěká dálnice | Sázava | stezka