České Stonehenge se skrývá u Kladna

Nejen milovníci památek a tajemství na celé naší planetě znají jméno Stonehenge. Pravda je ale taková, že by se měli spíše naučit správně vyslovovat jméno Makotřasy, označující nevelkou vesnici vzdálenou pár kilometrů od Kladna. Právě tady, před několika desítkami let, když se stavěla dálnice spojující hlavní město se severozápadem Čech, byla objevena megalitická svatyně, která nemá v Evropě obdoby. Pochází ze 4. tisíciletí př. n. l. a představuje možná největší záhadu z českého pravěku. Najít samotnou svatyni je sice pro archeology velká radost, nicméně u jinak nenápadných Makotřas je čekala opravdová »bomba«. Nejenže zde našli pozůstatky posvátného místa, ale jejich výzkumy odhalily okrsek o rozloze až 100 ha, který se dnes rozkládá po obou stranách zmiňované dálnice. Naši dávní předkové využili naprosto dokonale zdejšího terénu, tedy mírně zvlněných kopců severozápadní části středních Čech. Mezi oblými pahorky se tak jejich »posvátné« město dobře skrývalo před nežádoucími zraky a zásobování vodou zajišťovaly dva vydatné potoky. Charakter zdejší krajiny je dodnes zemědělský, a zemědělství bylo zřejmě hlavní náplní práce zdejších obyvatel i před 6 tisíci lety. Četné archeologické nálezy potvrzují, že zde žila jednolitá skupina obyvatel, kteří se geneticky dost lišili od svých současníků. Výzkumy kosterních pozůstatků vypovídají o tom, že se jednalo o lidi nevysoké vzrůstem, drobných postav, nejspíše tmavovlasé. Mnozí z nich se dožili sedmdesátky, což bylo v tehdejší době něco nevídaného. Podle kvality nalezených předmětů denní potřeby i podle toho, jak byla celá zkoumaná oblast přebudována k potřebám v podstatě elitní společnosti, je jasné, že se jednalo o skupinu lidí na vysoké intelektuální, technické i ekonomické úrovni. Zvládali kupříkladu dokonale zpracování mědi a průzkum potvrdil, že udržovali čilé obchodní kontakty s celou tehdejší Evropou. Hlavní slovo tu měli nejspíš kněží, což ostatně souviselo i s tím, že se jednalo nejspíš o hlavní náboženské středisko tehdejší společnosti.

Jádrem posvátného okrsku byla svatyně ve tvaru čtverce, jehož jedna strana měřila 100 metrů. Obehnán byl 600 metrů dlouhým valem ve tvaru písmene U. Zbytky tohoto valu jsou dodnes v krajině na první pohled patrné.

Okolní kopce svatyni nejen chránily, ale tvořily nejspíš i přirozené hlediště, z kterého mohli lidé sledovat náboženské obřady a rituály, které se odehrávaly ve svatyni. Ta sloužila nejen náboženským účelům, ale byla rovněž jednoduchou, leč dokonalou astronomickou pozorovatelnou. Například průzor východní branou sledovaný z jihozápadního rohu směřoval přesně na východ slunce při letním slunovratu a pohled ze severovýchodního rohu západní branou zase na západ slunce při zimním slunovratu. Makotřaská svatyně byla navíc vybudována na přímce spojující nejvýznamnější lokality pravěkých středních Čech: Říp, Budeč, Makotřasy a Karlštejn. Přestože archeologové prozkoumali v okolí Makotřas mnohé, zdaleka nestačili zmapovat všechno. Dostavba dálnice jim to nedovolila. Zbývá tak řada otázek a teorií. Například ta o četných mlýnech na zdejších dvou potocích. Některé z nich stojí dodnes a vyzařuje z nich velmi zvláštní fluidum, které podle parapsychologů souvisí nejspíš s tím, že mlýny se často stavěly na místech pohanských posvátných lázní. Makotřasy jsou skutečným evropským unikátem. Ale díky svému charakteru se z nich asi nikdy nestane turistický cíl rozměrů anglického Stonehenge. Může nám to být líto, ale možná bychom měli být spíše rádi. Vnímavý a poučený návštěvník sem může přijít kdykoliv. Dívat se a vdechovat zdejší neopakovatelnou atmosféru. A hledat tak cestu za našimi předky, od nichž nás sice dělí tisíciletí, ale s nimiž máme mnoho společného.